Barvy jsou místem, kde se setkávají mozek a vesmír (Paule Cesanne)

I malá Stella už evidentně dobře vnímá barvy a baví ji pozorovat. Někde jsem četla, že miminka nejdříve vidí dobře červenou a oranžovou. To se nám potvrzuje, protože když Stelle ukážu jejího červeného medvěda, zaujme ji, a pořádně. Valí na něj oči, jako když žasne. Otočí za ním i hlavičku. Špulí k tomu pusu a mává dosud málo ovladatelnými ručkami. Prostě medvěd má úspěch.

Její tmavěmodré oči bylo třeba ale už i léčit. Jedno oko slzelo, ne nějak významně, ale víc, než obvykle. Jelikož se stav neměnil ani po třech dnech kapání světlíkových protizánětlivých a uklidňujících kapek, musely jsme k lékařce. Trochu se nám to ještě k tomu zamotalo, jsou dovolené. Ale aspoň jsme poznaly novou, zastupující, paní doktorku. Ta „mrknutím oka“ a dle zkušeností hned věděla, že jde o slzné kanálky, dostaly jsme recept na kapky s antibiotiky, instrukce, jak masírovat zevně okolí kanálku. Stella při praktické ukázce, neb na ni takto ještě nikdo nesahal, změnila svoji porcelánově růžovou barvu kůže na rudou a kanálky taky trochu zatížila, aby ukázala paní doktorce, jak fungují. Prostě plakala.

S pláčem to máme veselé po večerech. Stella totiž těžce hledá nit ke spaní. A zatím hledá i spánkový rytmus. Přečetla jsem už ledacos o tom, kolik, jak často a kdy děti spí, ale výsledná informace (zvlášť platící pro kojence) je, že každé miminko to má po svém a jediným vodítkem je stále, jestli dítě prospívá nebo ne. Tak se Stella uspává v nosítku. A teprve až pořádně zabere, jde do postele. Večery jsou tedy nejnáročnější částí každého dne. To se občas z měkké zlatavé barvy letního večerního slunce mění jejich barva přes červánkovou až do odstínů karmínové nebo rudé. 🙂 Ale pak, když miminko Stella usne, se den změní v krásnou klidnou modrofialovou (viděno mojí optikou, jak procházím procesem uspávání).

Barvy. To je hlavní součást dětského šatníku. Taky jich mám teď před očima tolik. Musela jsem totiž už část Stellinčiných věcí ze skříně vyndat a nasměrovat zatím do krabice do sklepa. Ona totiž holčička pěkně povyrostla. Z porodnice má 14 cm navíc a váhu má víc než dvojnásobnou. Zároveň mi přišly od kamarádek dvě výbavičky oblečení. Takže jsem přebírala, třídila, prala, ukládala. Snažím se nemít moc zbytečných věcí, ale spotřeba v některých dnech překračuje moje očekávání. 🙂 A ač jsem to neměla v úmyslu, u holčiček je prostě vždycky v převaze nakonec růžová. Ve všech možných tónech, odstínech, variantách a kombinacích.

Taky jsem si uvědomila, že s příchodem podzimu, který nám mimochodem zase ukáže krásné a nové barvy celé krajiny, budu muset rozhodnout, jak obléci i sebe (nebo sebe se Stellou), abychom se mohly stále pohybovat s jejím oblíbeným nosítkem. Pro mě jsou barvy život. A budu se z nich s jistotou a intenzitou těšit i dál, protože děti, ty je mají rády. Tak se budu radovat se Stellou.