Lezení se ji totiž nejspíše moc zalíbilo, objevila nové (netušené) možnosti a během pár dní se začala pomalu stavět na nožičky! To s sebou samozřejmě přineslo spoustu pádů, ať už plánovaných, či neplánovaných. V případě neplánovaných pádů to mělo za následek pád na dřevěnou podlahu a pláč, za který se Barborce ani nedivím, v případě „plánovaných“ pádů úlek a pak pofňukávání.
Každopádně se Barborka po pár dnech otrkala, hlavička se jí dostatečně přizpůsobila či spíše „obouchala“ a už to její objevování novým míst nebylo tak hlasité! Zanedlouho poté jsem zjistila, že Barborka si po stání u jakéhokoliv nábytku dokáže sama kleknout na kolénka a odlézt si, kam zrovna potřebuje nebo kde se jí to zrovna zalíbí, či se pak dokonce sama posadit! Dá se tedy říci, že během necelých dvou týdnů zvládla všechny „pohyby“ od lezení, sezení, stání a popocházení podél nábytku – jsem tedy zvědavá, kdy od této doby dojde na chození!
U lékařů jako doma
Jako každý měsíc od října 2018 jsem byla s Barborkou na píchnutí vakcíny Synagisu, která má podpořit dolní cesty dýchací proti RSV virům. Příští měsíc bychom měly jít naposledy, tak uvidíme… Paní doktorka Barborku zároveň zvážila, změřila a zkontrolovala, zda je vše v pořádku. Barborka nyní váží 8,27 kg a měří 71 cm. Vzhledem k jejímu kašli a chroptění při dýchání si ji paní doktorka poslechla, přičemž opět potvrdila počínající bronchitidu a předepsala ji nový inhalační přístroj a léky na inhalaci (jiné než minule, protože ty ji způsobily srdeční tep 220, což její tělíčko a hlavně srdíčko hodně zatěžuje!). Takže je to nyní ve fázi pokus-omyl, co pro ni bude nejlepší a nejméně zatěžující.
Byla jsem s Barborkou také na další kontrole monitoru, kde ji ho měli doktoři už vzít, ale… Vzhledem k její potvrzené bronchitidě si doktoři opět chtěli být jisti, že vše bude v pořádku, a tak nám ho nechali na další 3 týdny.
Bohužel tento týden jsem i já opět musela navštívit doktora, tentokrát kvůli zánětu v rameni, který skončil obstřikem na pohotovosti v nemocnici a povinným mazáním speciálního gelu (vzhledem ke kojení) několikrát denně. Ale musím říci, že se mi dost ulevilo, protože jsem na pohotovost šla až ve chvíli, kdy jsem nemohla bolestí vydržet…
Barborka začíná být dost velký jedlík. Ve chvíli, kdy zjistí, že mám něco v ruce, co by se dalo sníst, tak je okamžitě u mě a dožaduje se svého přídělu! A je vcelku jedno, co to je. Tak uvidíme, zda ji bude takto chutnat i nadále.
Mějte se moc hezky a užívejte hezkého počasí.
Lucka, Petr, Filípek a Barborka
