Bar ve 27. tt – Stále se snažím jet na plné pecky

V minulém příspěvku jsem se rozepisovala o sportu a pohybu v těhotenství. Zmínila jsem také, že stále musím hodně nosit svou téměř desitikolovou dceru, protože ještě ani pořádně nestojí, natož aby chodila. Kromě neustálého poponášení na rukách je mojí záchranou v každé situaci nosítko. Veškerý prostor v izraeli s kočárky (obzvláště těmi, které mají rozměry jako ten náš) příliš nepočítá a tak je občas velmi těžké přepravit se s ním autobusem, či vlakem, vecpat se do uličky v supermarketu, dokonce vejít se i na chodník na ulici. Nosítko je tak velmi užívaným doplňkem. Jak se ale popasovat s nošením staršího sourozence, v těhotenství, zejména v období kdyz už je těhotenské břicho relativně velké?

Jelikož jsem otěhotněla nějakých devět měsíců po porodu první dcery, na mém těle a hlavně na stavu svalstva a vazů se další těhotenství odráží velmi výrazně. Ačkoliv jsem nikdy neměla nadváhu a v prvním těhotenství jsem se až do porodu obešla vcelku dobře bez těhotenského oblečení, nyní, tři měsíce před porodem, obvod mého břicha měří téměř metr. Fakt si nedokáži představit, jakých rozměrů můj pupek dosáhne za dalších dvanáct týdnů. I přes takové obří těhotenské bříško ale stále nepostradatelnost nosítka vítězí a já nošení dcery nevzdávám. Pravda, je trochu těžší to naaranžovat, ale pořád to jde. Říkám si, že dokud to netlačí, nebolí, nedělá se mi mdlo, tak nosit na břiše můžu a budu.

O něco pohodlnější je pak nošení na zádech. Dítě mi nesedí na tom melounu kde se skrývá další ratolest, ale přesně nad vrcholem dělohy můžu zapnout bederní pás a nosítko mám dostatečně vysoko, aby mi mohla Anička koukat přes rameno. Nošení na zádech se tak stalo pro nás obě pohodlnějším a dokáži i vydržet delší dobu. Bohužel mám problém s naaranžováním nosítka a dítěte v něm na záda. Vyžaduje to hromadu času, soustředění, nadávek…takže i přes větší pohodlí stále upřednostňuji nošení na břiše. Nyní na konci druhého trimestru již ale zvládnu dceru nést tak hodinu, pak začínám být vyčerpaná a holka musí chťe nechťe dolů (většinou nechce a náležitě to oječí). Praktické provedení nošení mám tedy vyřešené. Jak je to ale s lékařskými doporučeními ohledně nošení?

Ty se samozřejmě s mojí praxí již rozcházejí. Ačkoliv poradkyně a lektorky nošení dětí říkají, že pokud to neomezuje, nebolí, netlačí, není žádné zdravotní omezení, není problém nosit dokud se na to žena cítí a to i ve vysokém stupni těhotenství. Gynekolog je však již výrazně skeptičtější. V druhé polovině těhotenství, zvláště ve třetím trimestru, by se prý mělo nošení těžkých břemen omezit na minimum. Těžkým břemenem se samozřejmě rozumí i starší sourozenec. Já si to ale beru podobně jako se sportem. Dítě jsem musela nosit celé těhotenství a budu ještě muset, dokud se nenaučí chodit. A dokud mi to nepůsobí problémy, tak si myslím, že je to v pořádku. Tím samozřejmě nechci nikoho nabádat aby šel proti doporučení svého lékaře. Já se tak nakonec rozhodla, ale samozřejmě nevím, zda mi nezpůsobí nějaké komplikace. Píši o tom hlavně proto abych případně dodala odvahu maminkám, jejichž lékař nemá s nošením staršího dítěte problém a ony jen mají pochybnosti, zdali to přeci jen neomezit.

Dnešní příspěvek byl sice krátký a věnoval se tématu pro velice úzkou skupinu lidí, ale příští týden začínám již třetí, poslední, trimestr, a tak vám další příspěvek svou délkou tento určitě vynahradí. Bude na čase zrekapitulovat pocity, zdravotní stav a vůbec si postěžovat, že ačkoliv to těhotenství doposud docela utíkalo, teď už to začíná být nějaké dlouhé 🙂

Vaše Bar

Bára má za sebou 27. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?