Bar ve 24. tt – První radost do výbavičky a zápas s virózou

Nyní jsem ještě větší lajdák. Oblečení mám po dceři, přebalovací pult i kočárek též a postýlka? To se vyřeší nějak v průběhu. Takže žádný stres, nákupy se buď neplánují, nebo odsouvají na neurčito. Nicméně naše kočárková trojkombinace Babylux whitelux odpovídá kvalitou ceně (která je velmi příznivá) a jelikož s námi kočárek absolvoval všechny letecké cesty a nesčetněkrát byl mrsknut do kufru od auta, je to na něm po roce už dost vidět. Není proto divu, že například přebalovací taška vzala za své po půl roce a totálně se rozpadla. S laxností sobě vlastní jsem tehdy v drogérii koupila háčky ke kočárku, na které lze zavěsit snad jakákoliv taška a věšela za ně ke kočáru batoh, který normálně nosím na zádech a který dostal čestný titul dočasné přebalovací tašky. Nyní ale přišel neplánovaný zlom.

Dostala jsem novou přebalovací tašku, která se sice hodí už teď, ale s příchodem dalšího miminka bude ještě potřebnější. Ačkoliv jsem nikomu nesdělovala své tajné požadavky na novou tašku ke kočárku, tahle mé představy rozhodně uspokojila. Je to přebalovací taška značky Thule v šedivé barvě. Uvnitř není dělená jak bývá zvykem, ale má jeden velký prostor se dvěma menšími síťovanými kapsičkami, do kterých ukládám dětské svačinky. Zvenčí má jednu menší kapsu ve které je uložena přebalovací podložka a z opačné strany je kapsička na zip. Do kapsičky na zip strkám většinou doklady, mobil a peníze, neb co není bezpečně zavřené, to ztrácím. Taška se dá připnout ke kočárku dvěma karabinami, nést přes rameno a nebo přetvořit v batoh, a pak jí lze umístit i na záda. Pohodlí při nošení tohoto provizorního batohu sice není nic moc, ale pokud máte dítě v nosítku a potřebujete se přesunout po městě, do auta, zkrátka žádná velká tůra, svou funkci plní výborně. Ačkoliv se mnou již zvládla celodenní courání po Jeruzalémě a světe div se, záda mi neupadla.

Nemocná s pupkem

Novou tašku ke kočárku jsem ale ze začátku příliš neužila. Ledva jsme dorazili do Izraele, kam jsme s sebou tentokrát přivezli na výlet i mojí mamku a ségru, všichni jsme dostali nějakou hroznou střevní virózu. Anička z nás byla nejvíc v pohodě. Sice měla průjem celých pět dní, ale jinak byla veselá, bez horeček, zkrátka jí nebylo nějak výrazně špatně. Zato dospělí, ti trpěli. Průběh nemoci byl sice rychlý, asi tři dny, ale o to intenzivnější. Mne to zasáhlo jako první. Ráno jsem se vzbudila a nebylo mi nic moc. Za hodinu se z “nic moc” stalo “umírám”. Každých patnáct minut jsem zvracela, měla horečku, průjem, bolely mne šíleně svaly a klouby na nohou, nevěřila jsem tomu že já a nenarozené miminko přežijeme byť jen do odpoledne. Během prvního těhotenství se mi nemoci vyhýbaly, tak jsem o ten úžasný zážitek skládání se nad toaletu s břichem o velikosti melounu byla ochuzena. Zato nyní se děly věci.

Kromě téměř okamžitého vyčerpání s sebou miminko začalo v břiše hodně mrskat. Takový čilý pohyb můj žaludek dráždí ještě víc a na toaletě jsem pokaždé měla pocit, že rodím. Nakonec mi začalo tvrdnout břicho. Místní systém zdravotnictví mne opět akorát naštval, neb praktická doktorka mne byla ochotná vzít až další den odpoledne. Nechala jsem si tedy alespoň přinést Coca Colu, která ke konci dne můj žaludek pomalu ukonejšila. Během těhotenství normálně dost trpím na bolesti kloubů v oblasti kyčlí a pánve. Nyní mne kromě zmíněných bolestí chytaly křeče i do lýtek a bolely celé holenní kosti. Zabrala stará dobrá Alpa francovka.

Tedy, já sáhla nakonec po vytuněné verzi masážního gelu s kaštanem koňským. Po namazání a promasírování se mi po nohách rozlilo příjemné pálení a teplo, a bolest se stala snesitelnou.  Do dvou dnů a po pravidelném mazání a masírování mě již nohy nebolely. Podařilo se mi nakonec tuhle rychlou a údernou virózu přežít i bez použití prášků. Po přezkoumání ztrát jsem zjistila, že jsem někam založila dvě těhotenská kila, která ale pravděpodobně brzy naskočí zpět i s pár kamarády. V průběhu hodin až dvou dní po propuknutí mé nemoci se postupně složili ostatní členové naší domácnosti, včetně hostů. Tak jsme místo výletu k mrtvému moři všichni odpočívali v postelích a chroupali suchary. Naštěstí po třech dnech jsme již byli fit a mohli opět objevovat krásy Izraele, jako je například údolí řeky Jordán, odkud je i má fotka v úvodu blogu.

Přeji vám krásný velikonoční týden! V Izraeli probíhají přípravy na svátek Pesach, o kterém vám povím zase v některém z příštích blogů.

Hag sameach (veselé svátky) přeje Bar

Bára má za sebou 24. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz