Bar ve 23. tt – Testy i poradna v nedohlednu

Jako první ze všech lékařských návštěv ovšem byla roční prohlídka a očkování naší starší ratolesti. Od našeho příletu do České Republiky uplynul již téměř týden, a tak jsem považovala aklimatizaci náš všech za úspěšnou a z očkování neměla obavy. Ale bohužel má bezstarostnost netrvala dlouho. Anička zřejmě zápasila s nějakým virem a díky očkování virus zápas vyhrál. Ačkoliv jsme tentokrát nebyli svědky dramatických reakcí, jak tomu bylo posledně, do tří dnů dítě začalo kašlat, tahat nudle a teplota vylítla nahoru. O tom, že se z našeho usměvavého šibalského batolete rázem stala nespavá protivná saň, ani nemluvím.

Byla jsem nucená překopat veškeré plány a na některé, jak se ukázalo, nezbyl prostor. Nestihla jsem se například včas objednat na glukózový test tak, abych jej mohla absolvovat jeden z prvních dnů dalšího týdne. Do odjezdu zpět do Izraele nebylo v laboratoři volné místo, a tak byl test odložen na neurčito. Ani odběr krve na štítnou žlázu jsem nezvládla, ačkoliv jsem se chystala vyrazit několik dní za sebou, vždy do toho vlezlo něco urgentnějšího. Další test tak budu moci absolvovat až měsíc před porodem.

Těhotenství letí a já stojím

Zjišťuji, že je pro mne organizačně nesmírně náročné si veškerá vyšetření, testy a kontroly hlídat a organizovat sama. V prvním těhotenství jsem se jen vezla. Vždycky jsem dostala objednání na další kontrolu, sdělení kdy a kam a na co se mám dostavit a bylo. Nyní zamrzám a například už vím, že testy, které mám absolvovat příští týden Nezvládnu včas. Do těhotenské poradny se mám objednat až budu znát výsledky OGTT, takže to je také v nedohlednu. Myslím, že se v Praze budou dost divit až spatří mojí chudou dokumentaci o průběhu těhotenství.

Na druhou stranu si pamatuji, jak jsem se v prvním těhotenství cítila svázaná. Neustále jsem obíhala nějaká vyšetření, trávila hodiny v čekárně a ačkoliv jsem se cítila skvěle, ze všech stran na mne padaly všemožné diagnózy a já nechápala odkud se berou. Chápu k čemu všechny ty prohlídky jsou, věřím v jejich důležitost a souhlasím s nimi, ale najednou když je jejich počet značně omezen, si připadám svobodnější, uvolněnější. Méně se stresuji o zdraví a stav miminka, méně se pozoruji. Zkrátka i tohle lajdáctví má trochu něco do sebe.

Kila letí nahoru

Co mne ale trochu rmoutí, jak moje váha a rozměry letí nahoru. Nevejdu se už ani do volných kousků, které jsem posledně oblékla i v devátém měsíci. Břicho je veliké ne jako konec pátého měsíce, ale jako konec osmého a nahoře mám již 9 kilo, což je stejné množství jaké jsem přibrala za celé první těhotenství. Vím, že se říká, že každé těhotenství je jiné, ale co je tolik jiné tentokrát, že se v půlce těhotenství sotva kulím? Běhat se vyhrabu zhruba jednou za dva týdny, na cvičení pilates nenacházím čas a chůze je jediný pohyb, který tak nějak provozuji. Vím, jak je fyzička při porodu důležitá. Posledně mne ta moje zachránila od absolutního vyčerpání a podařilo se mi porodit bez větších problémů. Nyní ale nemám ani poloviční výkonnost a dost to cítím.

Začínám mít trochu obavy o to, jak se mi podaří zvládnout porod. Jasně je to trochu brzy, ale jako typická “těhulka” přemýšlí úplně nad vším ať je to momentálně sebevíc mimo mísu.

Uklidněné obavy

Pozitivní obrat jsme zaznamenali ohledně Izraelsko-palestinského konfliktu. Zprávy o útocích jedné či druhé strany přestaly plnit titulní stránky novin a vše se vrátilo do své původní podoby zdánlivého klidu. Ani my jsme proto nemuseli přemýšlet, zda lety neodložit a nic nám nebránilo v odletu domů, který nás čeká začátkem dalšího týdne.

O tom co nového přinesl první týden šestého měsíce těhotenství ale budu psát zase příště.

Vaše Bar

Bára má za sebou 23. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz