Bar ve 22. tt – Život opět ve starých kolejích… A nebo ne?

Po minulém týdnu, kdy zněly poplašné sirény nad naší čtvrtí, se chvíli nevědělo, co bude dál. Izraelská armáda vyplenila v Pásmu Gazy, co mohla, nicméně akce neměla až na pár raket vystřelených na vesnice v těsné blízkosti pásma žádný další dopad. Tak ve svaté zemi opět zavládl zdánlivý klid.

I já jsem se hodila do klidu, kterému značně přispívala vidina dalšího odletu na čtrnáctidenní výlet do Prahy, jehož účelem opět byla práce a běhání po doktorech. Ještě před odjezdem nás čekal další ultrazvuk. Popravdě netuším, jaký screening to byl tentokrát. Hlavním účelem tohoto screeningu bylo zjistit, zdali má plod již vyvinuté obě mozkové hemisféry a probíhá-li vývoj mozkového kmene tak, jak má. Kdyby nebyly mozkové části dostatečně vyvinuty, musela bych na další vyšetření ještě o dva týdny později. Paní doktorka ale našla všechny důležité části, které hledala, a konstatovala, že vše je v nejlepším pořádku a dítě se vyvíjí podle plánu. Netuším, kdy a jak moc dopodrobna se provádí vyšetření vývojového stupně mozku plodu v rámci ultrazvukových vyšetření v Česku, ale jelikož v Izraeli se již běžně neprovádí screening ve třetím trimestru, toto bylo pravděpodobně vyšetření, které jej nahrazuje.

Dítě na odstřel?

Vyšetření s námi tentokrát absolvovala naše prvorozená dcera. Byla s námi v ordinaci a měla opravdu špatnou náladu. Přítel s ní měl co dělat, aby jí jakž takž zkrotil, ale pravdou je, že nepomáhalo ani povolení kramařit šuplíky v ordinaci a ani veselé obličeje sestřičky. Nakonec trochu zabrala nafouknutá latexová rukavice s namalovaným obličejem a prsty místo vlasů a hlavně to, že mi mohla během vyšetření sedět na nohách. Když jsem chodila na ultrazvuky v Čechách, vídala jsem v čekárně spousty maminek vláčejících s sebou děti různého věku. Netuším, jak se jim povedlo přežít vyšetření ve zdraví, neboť některé s sebou neměly ani partnera, který by dítě na inkriminovanou dobu pohlídal. Dámy, máte můj neskonalý obdiv!

Když jsme ale odlétali koncem týdne do Prahy, dokázala tuhle scénku vyvážit perfektním chováním během cesty. Letěli jsme tentokrát s přestupem v Istanbulu, kde mne čekalo čtyřhodinové čekání na let do Prahy. Přítel čekal pouze tři hodiny a z Istanbulu odlétal do Berlína, kde měl přednášet na konferenci. První let úplně celý Anička prospala, takže jsme si všichni odpočinuli. Při čekání jsme zalezli do jednoho z letištních salonků, který měl dětský koutek, a tak nám i ty čtyři hodinky utekly docela příjemně.

Bohužel při letu z Istanbulu do Prahy, kdy jsem na dítě byla sama, jsem již nezabrala. Zvládla po letadle rozházet salát a evidentně jsme naší přítomností nepotěšili paní sedící vedle nás. Ve chvíli, kdy jí na sedadle přistály zeleninové kousky, které jsem nezvládla ubránit, poručila si dvojku červeného a doplňovala hladinku až do přistání. Až na salátovou sprchu se nám ale let podařilo zvládnout bez větších trablí a Anička si ode mne vysloužila pusu a od palubního personálu dvě dřevěné hračky.

Klid před bouří

Jak se ukázalo téměř hned po našem příjezdu do Prahy, zdánlivě nulová reakce na Izraelské plenění hnízd Hammásu bylo pouze klidem před bouří. Dva dny po našem příletu jsme obdrželi zprávu, že na centrum Izraele byly vystřeleny další rakety a tentokrát zasáhly svůj cíl. Jedna z raket zasáhla dům ve vesnici nedaleko Tel Avivu. Dům se ocitl v troskách a sedm lidí včetně jednoho ročního miminka bylo se zraněními odvezeno do nemocnice. Dostávali jsme zprávy, že Izrael začíná mobilizovat a že možná máme zvážit návrat…

Jak jsme na sýčkování našich blízkých reagovali a jak pokračoval náš pobyt v Praze, se dočtete zase příští týden.

Vaše Bar

Bára má za sebou 22. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?