Bar – Neříkej hop dokud nepřeskočíš

Tak jsme si říkali, jaké máme hodné miminko a jak ty dvě děti budeme dobře zvládat, když to mladší vlastně jenom pořád spinká. Jenže jsme to asi zakřikli, protože během třetího týdne, co s námi tady Maya je, se na scéně objevily klasické problémy, které novopečeným maminkám způsobují kruhy pod očima.

1566983470ECBFF31C-3522-44E9-8E8F-34A903498BB0-1100x618.jpeg

Maya se po první noci, kterou v porodnici celou probrečela, naštěstí celkem umoudřila a celé první týdny prospala. Budila se vzorně pouze na krmení, a to každé tři hodiny. Jenže nyní nastala pozvolná, ale nepříjemná změna. Mayu začalo bolet břicho. Hodně hltá mléko, při pití to v ní všelijak škrundá, kroutí se u toho jak žížala a občas vztekle poplakává. Navzdory tomu že si během kojení a po kojení odříhne jak starej zedník, tak stejně se v průběhu dne, noci a hlavně pak večera propíná v bolestech. Prdí sice jako námořník a kaká pravidelně, ale stejně než se plyny i “tuhý” materiál probojují ven, naše miminko zažívá muka. Naši starší dceru prdíky trápily pouze chvilku, pak jsme koupili probiotické kapky a problémy s bolestí břicha se pomalu ale jistě vytratily.

Maya mi ale kapičky s obsahem bakterie lactobacillus reuteri hodila na hlavu. Téměř doslova a do písmene, neb po několika dávkách začala ublinkávat. Napřed mírně, v rámci mezí, pak ale hodila dvě šavle několik hodin po kojení, takže jsem od dalšího podávání probiotik upustila. Zkrátka a dobře bolest břicha bude to menší zlo, a tak nezbývá nic jiného, než to vydržet. Doktorka nám poradila dát jí Espumisan, tak to možná zkusím.

Májin nedokonalý spánek a proplakané noci se odrazily na kvalitě spánku celé rodiny. V podstatě se snažíme přežít. Dokonce i Anna začala šetřit energií. Dřív nás tahala z postele v pět ráno a nyní se sice vzbudí v pět s Mayou, která má v pět poslední kojící a brečící představení, ale pak když Maya konečně zabere, spíme všichni další tři hodiny včetně našeho ranního ptáčete Aničky.

Čtěte také:

Dvě děti nezvládám

Nevím, jak to dělají ostatní maminky, ale ani po třech týdnech společného sžívání jsme se stále nesžili. Život celé naší rodiny se přeměnil v neskutečný chaos, který bývá umocněn ve chvílích synchronního řevu obou dětiček. Mám naštěstí tak úžasného muže, který pochopil vážnost situace a vzal si z práce dovolenou na pět týdnů. Bez něj bych to nezvládla a děsím se chvíle, kdy bude muset nastoupit zpět do práce.

bude se to v příštích týdnech zlepšovat? Uvidíme.

Bar