Bar 32 tt. – První těhotenská poradna v Praze

Tento tyden nadešlo několik velkých „poprvé”. Pro mne asi největší událost byla, že jsem měla poprvé od porodu strávit tři dny bez společnosti mé dcery. Pro ni to také byla premiéra a čekala ji zatěžkávací zkouška – přežít pouze v péči svého táty. V hlavě se mi neustále přehrávaly scény z filmu S tebou mě baví svět, neboť přesně tak to u nás vypadá, i když jsem doma a já partnera požádám, aby Anču na několik desítek minut či hodin pohlídal.

Dítě obvykle zažije neskutečné množství legrace, já se však obvykle vracím do místa, kde zřejmě vybuchlo několik desítek kilogramů třaskaviny – byt je vzhůru nohama. Jako třešnička na dortu pak působí roztodivné módní kreace do nichž je dítě obvykle navlečeno, nehledě na množství oblečení, které se během té doby stihne neskutečně zašpinit… trochu jsem se tedy děsila, co na mne bude čekat po návratu tentokrát. Strach umocňoval i fakt, že jsem měla absolvovat svůj první let v životě ve třetím trimestru těhotenství. Obávala jsem se, zdali mne ve 32. týdnu pustí do letadla a jak oba dva lety zvládnu já a i miminko, které nosím. A v neposlední řadě jsem měla absolvovat v Čechách svou první těhotenskou poradnu a dostat konečně těhotenskou průkazku. Ačkoliv jsem si říkala, jak mne dostihne klasická mateřská nervozita a bez dítěte se budu celá ošívat a přát si, abych už byla zpátky, tak opak je pravdou. Celé ty tři dny jsem si neskutečně užila!

Vyspala jsem se! Spala jsem až do sedmi, celou noc v kuse! Večer jsem si v posteli mohla číst knížku, pustit si nahlas video. Šla jsem do hospody na pokec s kamarády, nemusela počítat hodiny kdy se mám vrátit, starala jsem jen sama o sebe a o nic jiného. Stavila jsem se i v několika obchodech s oblečením a nepopohánělo mě ničí znuděné kňourání… Jo, svoje dítě miluji, ale tuhle dovču bych si dala znovu a delší. A to jsem se zrovna neflákala a tolik toho času zase nazbyt neměla!

Dle slov mého muže se ani on a naše dcera nenudili. Pravda, byl zde nelehký úkol postarat se o dítě a přitom dorazit do práce. Nakonec první den se v péči o naší dceru vystřídal její strýček a paní na hlídání, další den jela Anička na výlet k babičce a dědovi a poslední den si vzal přítel dovolenou, aby se mohl dítěti pořádně věnovat. Naštěstí i strejda i babička dávno pochopili styl mužova hospodaření a péči o domácnost, takže měl z obou stran navaříno. Strýc se zhostil i úklidu, a tak jsem po svém příjezdu narazila pouze na standardní nepořádek typu „oblečení úplně všude a všechno špinavé“, ale nic vážnějšího. Dítě mě po příjezdu místo bouřlivého přivítání sjelo velmi nenávistným pohledem a týden se se mnou pořádně nebavilo, což mne popravdě docela mrzelo. Je to zkrátka tatánek a kvůli tátovi předvádí psí kusy.

Let ve 32. týdnu těhotenství

V Tel Avivu si navzdory obřímu melounu, který před sebou valím, nikdo nevšiml, že jsem těhotná. Objevila to až posádka letadla a až poté, co jsem se usadila v sedačce, a letadlo směřovalo ke startovací runwayi. Procházející letuška mne obdařila pouze vytřeštěným pohledem, ale jinak nic víc. Letěla jsem v noci a většinu letu prospala. Změna tlaku v kabině mi nedělala příliš dobře, břicho se různě nafukovalo a tlačilo a dítě uvnitř se hodně hýbalo, což taky nebylo zrovna příjemné.

Cesta zpět byla mnohem lepší. Sice v Praze na letišti se mě mladý muž na check-inu snažil od letu odradit, zdůrazňoval rizika a nebezpečí, chtěl vidět potřebné dokumenty, které jsem samozřejmě měla v pořádku. A tak mne nakonec odletět nechal. Let byl mnohem pohodlnější. Tlaky a bolesti břicha se neopakovaly, stejně tak dítě bylo pohyblivé, ale relativně klidné. Lety jsme zvládli a přiznám se, že když jsem stála v Tel Avivu v příletové hale, docela jsem si oddechla.

Těhotenská poradna

Tak ta byla docela vtipná. Přijít do první těhotenské poradny ve 32. týdnu se povede málokomu. Lékařka trochu nevěděla, co se mnou. Ačkoliv jsem s sebou přivezla stoh přeložené lékařské dokumentace z Izraele, i tak se v těch různých měřeních, výsledcích, doporučeních apod. nemohla úplně zorientovat. Nakonec dokumenty s povzdechem založila, zeptala se mě, jestli těhotenství probíhalo v pořádku, založila mi těhotenskou průkazku, zapsala váhu a tlak, objednala mne na další kontrolu za měsíc, vzala mi krev na všechny krevní testy a bylo vyřízeno. Do těhotenské průkazky jsem si zvládla oběhat ještě praktickou lékařku a EKG, které je potřeba k porodu. Zubař tedy nevím, jestli se stihne. Snad nějak v posledním měsíci, jestli bude mít volné místo.

Definitivní příjezd do Prahy celá rodina plánujeme za měsíc, tedy poslední den 35. týdne, což je i poslední možný termín, kdy mne pustí do letadla. Bude to zřejmě trochu adrenalinový zážitek, ale pozitivní je, že nás čeká pouze cesta jedním směrem…

Bar

Bára má za sebou 32. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?