Bar 31. tt – Vedro k padnutí a vojenská základna

Jelikož Izraelci mají stále povinnou tříletou vojenskou službu a nejmladší bratr mého partnera je momentálně na vojně, bylo nám coby příbuzenstvu umožněno zúčastnit se dne otevřených dveří letecké vojenské základny, kde rodinný benjamínek slouží. Izraelci si pečlivě střeží své obranné systémy, a tak pro běžného smrtelníka je návštěva vojenské základny téměř nemožná. Celá rodina obdržela elektronické pozvánky, pořádně jsme se vyfikli a vyrazili na sever Izraele k Haifě. Když jsme vyráželi z Tel Avivu, bylo příjemných pětadvacet. V průběhu dne se ale teplota šplhala až ke čtyřiceti třem stupňům. Pro nás o to hůř, že letecká základna se skládá zejména z plechových hangárů a asfaltových a betonových silnic, ploch a ranvejí.

V takovém prostředí teploty dosahují klidně i padesáti stupňů. Celá rodina jsme se statečně pekli v betonové výhni, případně dusili pod plechovými střechami hangárů. Naštěstí bylo k dispozici dostatečné množství vody, takže úpaly i úžehy jsme krotili nejenom pitím, ale i poléváním našich končetin, namáčením klobouků a čepic. Den jsme si však i přes vedro náramně užili. Prohlédli si letadla a různé armádní vybavení. Mladí vojáci a vojandy pro nás přichystali i drobné pohoštění. Na mne osobně nejvíce zapůsobilo, jak jsou všichni mladí. Na základně  byli starší pouze někteří důstojníci a i ti nebyli o mnoho starší nežli já. Ostatní příslušníci jednotky se věkově pohybovali mezi osmnácti až dvaceti lety. Nejvíce mne ovšem fascinovali piloti stíhaček. Byli to opravdu mladí kluci kolem dvaceti tří let a přitom měli již po výcviku, za sebou několik bojových akcí. Když si vzpomenu na sebe, jaké jsem byla jelito v dobách studií na vysoké škole, pochybuji, že by mi kdokoliv svěřil byť větroně nebo rogalo, natož obranu vlasti.

Vedra, požáry a kolaps

Další dva dny se očekávala vlna veder ještě o několik stupňů vyšší. Nikdy jsem nezažila, že by klimoška v autě nezvládala chladit. Až nyní. Ačkoliv jsme nastavili minimální teplotu, foukal na nás pořád teplý vzduch. Auto to prostě vzdalo. Byla taková vedra a sucho, že zemi zachvátilo několik rozsáhlých požárů, z nichž jeden zvládl zdecimovat i celou vesnici. Rtuť teploměru seděla na čtyřiceti stupních a mne se opravdu špatně dýchalo.

Dalším dnem jsem se nějak prochrčela, za vydatného sprchování vlažnou vodou (ačkoliv i voda v trubkách byla ohřáta na slušnou teplotu, tak to již moc vlažné nebylo) a puštěnou klimoškou. Bohužel člověk to s klimatizací nemůže přehánět. Když je rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou příliš velký, je zaděláno na angínu. Dokázala jsem teplotu vevnitř stáhnout na dvacet šest stupňů, ale i tak to Anička odnesla pořádným nachlazením. A mně se dýchalo stále hůř. Nakonec jsem lapala po dechu jako kapr na souši. A zvažovala, že si udělám výlet na pohotovost. Po několika zoufalých hodinách marné snahy se ochladit a chytit dech napadlo mého partnera sehnat mi sklenici ledu. Dotáhl pořádný kyblík a k tomu ledovou kávu. Chroupání ledu mi konečně pomohlo a já se opět mohla volně nadechnout. I tak jsem se ale dost vyděsila a mezi plánované návštěvy doktorů na příští týden zařadila i EKG, které budu v rámci těhotenských vyšetření stejně potřebovat.

Příští blog se vám ozvu z Prahy!

Zdraví Bar

Bára má za sebou 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz