Bar 20. tt – Jak je snadné podcenit výživu

V tomto týdnu mám již ale břicho velké natolik, že nemohu spát v mé oblíbené poloze na břiše. Tlačí to, je to nepohodlné a budoucí potomek na omezený prostor reaguje kopáním, které začínat nabírat na intenzitě a občas je to až otravné. Hlavně mám ale obrovský nedostatek energie. V noci už nevstávám k plačící starší dceři, nejde to, většinou se ani nevzbudím. Veškerou noční péči o naše batole tak musí zastat přítel. Blahořečím ho za to, bez něj by to zvládnout nešlo, a nedokáži si představit, jaké by to bylo, kdyby tu nebyl nebo tak ochotně nepřevzal noční péči o naši dcerku.

Zanedbávat se není dobré

Ačkoliv se nepovažuji za extra pečlivou hospodyni, co by se od rána do večera zaobírala chodem domácnosti, vařením a tím, aby se všechno u nás doma jen lesklo – přeci jen s lezoucím všepojídajícím batoletem je třeba domácnost udržovat na jakési přijatelné úrovni čistoty. U nás je ta potřeba uklizenosti umocněna ještě faktem, že se nacházíme v oblasti, kde si příroda našla svou cestu do městské džungle, a tak navzdory snaze vstup okolní fauny do lidských příbytků omezit, ne vždy jsou tato omezení úspěšná. S každým drobkem na zemi, upatlaným stolem či kuchyňskou linkou a kusem neumytého nádobí stoupá riziko nevítaných návštěv v podobě švábů, potkanů a necháte-li otevřené okno a nedojedené jídlo na stole, do pár minut se vám bytem bude prohánět rozmanité ptactvo.

Ke snaze udržet domácnost tak nějak obyvatelnou, dítě naživu, nezraněné a pokud možno nakrmené, jsem si chtěla udržet ještě nějaké zbytky fyzičky a volné chvíle se snažila vyplnit pohybem. Při prvním těhotenství nebyl problém v osmém měsíci uběhnout deset kilometrů, těhotenská cvičení mne nijak nenamáhala, dokonce mne až nudila. Byla jsem natrénovaná sportovkyně a formu se mi dařilo držet. Nyní s dítětem a dalším těhotenstvím se cítím vyčerpaná, při chůzi na mne jdou mdloby, občas jednou týdně uběhnu tak pět kilometrů a mám pocit, že to se mnou praští znovu. Těhotenský pilates je téměř nad mé síly. K tomu všemu se přidaly neustálé pocity slabosti a motání hlavy, které mne minulý týden dohnaly k lékaři.

Doktorka mne poslala na odběr krve i testy moči  a tento týden jsem obdržela výsledky testů, kterými obě tekutiny prošly. Překvapeně jsem zírala na rozbor krevního obrazu, kde na mne červeně svítilo množství nízkých a nedostatečných hodnot. Kromě chudokrevnosti jsem trpěla zásadním nedostatkem bílkovin a několika minerálních látek. Závěr zní: celková podvýživa. Jak mohu být podvyživená, když na sebe nenarvu žádné své oblečení a vše je mi malé?! Břicho krom dítěte ukrývá ještě pěknou vrstvu tuku, o zadku a stehnech ani nemluvím. Jak mohu tloustnout a být podvyživená?! Ale pak mi to došlo!

Ve snaze zvládat domácnost, dítě, nějakou drobnou formu zaměstnání a sport jsem absolutně nezvládla své stravovací návyky a životosprávu celkově. Místo častějších menších porcí kvalitní a vyvážené zdravé stravy jsem se dvakrát až třikrát denně nacpala nezdravým jídlem v podobě sladkostí, množství pečiva s něčím a k večeři většinou proběhla donáška z fast foodu.

Nyní si musím více dávat pozor na pravidelnost stravy a její složení. K tomu mi lékařka doporučila brát železo, ale zřejmě si dokoupím ještě nějaké těhotenský doplněk stravy, abych snáze doplnila vitaminy a chybějící minerální látky. No a k tomu samozřejmě musím držet na paměti, že najít si čas na jídlo je zřejmě ještě o trochu důležitější než každý den sportovat či se strachovat o to, jestli budeme mít v koupelně o jednoho šestinohého mazlíka víc.

Bratrancova svatba

Aby dnešní příspěvek nebyl jen plný stížností, v tomto týdnu jsme si samozřejmě užili i nějaké té příjemné zábavy. V minulých týdnech jsme se účastnili oslav, které předcházely svatbě bratrance mého přítele. Tam jsme mé těhotenství ještě tutlali, ale tentokrát jsem mohla své bříško již vystavit všem na odiv. Ve čtvrtek večer se odehrávala svatba a já si oblékla těhotenské třpytivé koktejlky, ve kterých jsem konečně nevypadala jako velryba potažená pytlem na brambory, ale jako těhotná s docela pěkným symetrickým bříškem. Nohy mi naštěstí neotékají, takže jsem vklouzla i do vysokých podpatků a jelo se slavit.

Svatební veselí trvalo tři dny. První den večer byla samotná svatba a pak v pátek večer a celou sobotu byl tak zvaný šabat chatan (chatan= hebrejsky ženich), kdy rodiče ženicha pro širokou rodinu a přátele, což čítá opět ke stovce lidí, pořádají šabatovou večeři a oběd, kde se předčítá sedm požehnání pro dobré soužití ženicha s nevěstou. Nevěsta během celého víkendu nosí zahalené vlasy, jak se na vdané židovky sluší a patří. Oněch sedm požehnání se pak v domě ženicha předčítá za přítomnosti obou novomanželů každý večer celý následující týden, toho jsme se ale my již neúčastnili, protože žijeme v jiném městě.

Příště Vám napíši, jak život v Izraeli může být plný akce, vzrušení a nebezpečí, i když o to třeba zase tolik nestojíte…

Vaše Bar

Bára má za sebou 20. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Zdroj: Profimedia.cz