Bar 18. tt – cítím první pohyby a stále otálíme s oznámením

Ačkoliv jsem už proplula celým čtvrtým měsícem těhotenství a jsem tedy skoro v půlce, stále jsme nenašli vhodný způsob (a odvahu), jak těhotenství oznámit rodině mého přítele, kteří coby tradiční Židé uznávají velmi striktní tradiční hodnoty jako manželství a náboženskou příslušnost. Naše malá rodina je pro ně tak velmi nestandardní a je na nich vidět, že se současnou situací nejsou spokojeni, a rádi by, abychom vše „dali do pořádku“. Ačkoliv naši první dceru opravdu milují a udělají pro ni, co jí na očích vidí, obáváme se, jak se postaví k faktu, že očekáváme další miminko. Přítel má také obavy o svého tatínka, který má nemocné srdce a stres a rozčilení jeho zdravotnímu stavu příliš nepomáhají. A že zrovna pro něj tato informace pravděpodobně rozčilující bude, neboť on ze všech členů rodiny bere judaismus a jeho tradiční hodnoty nejvíce vážně.

Po minulé návštěvě rodičů jsme se zapřísáhli, že už rodině musíme moje těhotenství nějak oznámit, jinak si uřízneme nejen pořádný trapas, ale čím více budeme otálet, tím větší šok to pak může pro ostatní být. V den, kdy jsme to chtěli konečně oznámit, se ovšem strhla nepříjemná debata ohledně rodinných problémů a my jsme do již vzniklého ohně nechtěli přilévat další olej, takže jsme to zase neřekli. A břicho povyrostlo ještě o něco víc. Kůže, svaly i vazy si ještě velmi dobře pamatují první těhotenství, svou původní pevnost a sílu už nezískaly, a tak se mi pupek vyvaluje téměř rychlostí světla. Nyní vypadám tak, jako jsem v prvním těhotenství vypadala, když jsem byla zhruba v sedmém měsíci. A tak jsme souhrou náhod a naší neschopnosti opět museli čelit hrozící katastrofě a trapasu. Tentokrát ale mnohem větších rozměrů nežli minulý víkend.

Hina

Bratranec mého přítele se bude ženit a u některých původem sefardských židovských rodin je zvykem pořádat předsvatební obřadní oslavu jménem Hina, kde se sejde rodina, přátelé, hodně se jí, pije, tancuje a ženich s nevěstou projdou malým obřadem, během něhož si na ruce malují hennou, což je symbol zdraví, bohatství a plodnosti. Na Hinu onoho bratrance bylo kromě nás pozváno ještě asi dalších sto lidí (svatba pak bude mít kolem pěti set hostů), z čehož ale více jak polovina lidí byla širší rodina ženicha a nevěsty. Hrozily tak vtíravé otázky ze stran tet, strýců, bratranců směřující na mé vypouklé břicho. Naštěstí s mým břichem tentokrát otěhotnělo i mé pozadí a stehna a obojí k mé velké nelibosti poměrně výrazně zvětšilo svůj objem. Na Hinu se to ale velmi hodí, neb stále je šance, že si lidé budou myslet, že jsem ztloustla a pod rouškou taktu se nás na nic ptát nebudou, případně budou pomlouvat mou tloušťku a ne spekulovat nad těhotenstvím.

Do karet nám hrálo i počasí, kdy stále přetrvávalo ochlazení a déšť. Mohla jsem se tak ověsit mnoha vrstvami oblečení a při troše umění břicho schovat. Opět se povedlo. Zkoumavé pohledy a několik uštěpačných poznámek ke tvaru mé postavy vskutku padlo, vše ovšem ve smyslu tloustnutí ze žravosti. Pomohlo tomu i množství jídla, které jsem do sebe během akce vpravila.

Tanec v břiše

Jelikož se starám o Aničku, nemám vůbec čas a ani moc náladu se pozorovat tolik, jak jsem se pozorovala během prvního těhotenství. Všechno kolem mne tak nějak pluje, a pak mne vždy překvapí nějaká novinka. Novinkou tohoto týdne byly první pohyby miminka. Marně přemýšlím, zdali jsem pohyby náhodou necítila už dříve a jen si jich prostě nevšimla, protože všichni v okolí o prvních pohybech mluví jako o jakýchsi jemných bublinkách. I během těhotenství s Aničkou jsem se musela pekelně soustředit, abych její první pohyby zachytila. Vždy jsem přemýšlela, zdali se opravdu jedná o pohyb, či jsem jenom nafouknutá. Tentokrát však přišla smršť. Ležela jsem večer v posteli a najednou jsem měla pocit, jako by mi v podbřišku někdo hrál kuličky.

Během několika dnů můj břišní hráč přešel z hliněnek na skleněnky, a pak na železné koule, jinak si nedokážu vysvětlit ten čardáš, který se v mém podbřišku odehrává pokaždé, když jsem trochu v klidu. Dokonce je to skoro až nepříjemné. Zřejmě je naše budoucí miminko velká sportovkyně, možná boxerka, nebo fotbalistka. S pohyby dítěte se najednou těhotenství stává reálnější. Opravdu si uvědomuji, že tam něco je a že za pár měsíců to asi bude chtít ven. A čím dál víc se mi do hlavy vtírají obavy a i strach z toho, jak budu zvládat dvě děti, které mezi sebou budou mít tak malý věkový rozdíl.

Jaký bude můj vstup do pátého měsíce se dočtete zase příští týden.

Vaše Bar

Bára má za sebou 18. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?