Bar v 14. tt – Stěhování do Izraele a nečekané překvapení

S mým přítelem jsme se seznámili před třemi lety, když jsem byla na pracovní stáži ve slunné Izraeli. Ze začátku jsem našim schůzkám nepřikládala žádný hlubší význam, protože jsem budoucnosti vztahu s cizincem pocházejícím z absolutně odlišné kultury příliš nevěřila.

Jak to tak ale bývá, navzdory mému přesvědčení nepouštět se do ničeho vážného, jsem se zamilovala a s postupujícícm časem bylo jasné, že už z toho nevybruslím.

Když má stáž skončila, tak jsme oba odletěli začít nový život do Prahy. Nový začátek jsme vzali skutečně od podlahy, protože jsem otěhotněla v únoru 2018 se nám narodila naše první dcera. V průběhu mého prvního těhotenství se příteli povedlo získat práci jeho snů v izraelském start-upu, a tak jsme se domluvili, že jakmile bude naše dcera připravená vycestovat, přestěhujeme se zpět do Izraele. Prozatím na tři roky a pak se uvidí…

V květnu 2018 jsme poprvé cestovali s naším tříměsíčním miminkem navštívit izraelskou babičku s dědou a při té příležitosti jsme i obhlédli, kde bychom se tak mohli usadit. V září jsme pak obloženi osmi kufry a kočárkem stanuli v Tel Avivu, abychom tam mohli začít další etapu našeho rodinného života.

S dalším miminkem jsme chtěli počkat

Stěhování do zahraničí není žádný med, a pokud tak člověk činí s nemluvnětem, platí toto tvrzení dvojnásob. Ačkoliv jsem v Izraeli již žila, kulturní šok, sociální izolace a stavy totální bezradnosti mne stejně zavalovaly s překvapivou frekvencí a neobvyklou intenzitou. Přítel měl zařizování nad hlavu, neboť já jsem příliš nápomocná nebyla, a tak jsme se celkem snadno shodli na tom, že s dalším potomkem ještě pár let počkáme. Antikoncepci jsem nebrala, ale chránili jsme se mechanicky. Pravda, asi dvakrát jsme na ochranu pozapomněli, ale jelikož jsem kojila a od prvního porodu jsem ještě nedostala periodu, nebyli jsme z toho nikterak ve stresu.

Před Vánoci, na židovský svátek Chanuka, jsme byli celá rodina v obchodním centru a nakupovali na slavnostní večeři, kterou jsme pořádali ku příležitosti posledního dne Chanuky a zapálení osmé svíce. Celý den mi nebylo nikterak dobře, cítila jsem se již několik dní velmi unavená a navzdory mé snaze odpočívat, co to šlo, se situace nelepšila.

V obchodě jsem měla dítě navázané v nosítku, když to najednou přišlo a mně se udělalo opravdu zle. Pokoušela se o mne slabost, mdloby a obracel se mi žaludek. Nějak se mi za přítelovy asistence povedlo odepnout nosítko a sesula jsem se s hlavou v dlaních na zem v oddělení ovoce a zeleniny. Cítila jsem se neskutečně trapně, panikařila jsem, co se to se mnou děje, a nevěděla, jak se vzpružit a dostat zpět na nohy. Místní zaměstnanec mi přinesl vodu a tácek s oloupaným pomelem. Pomelo bylo výborné, okamžitě se mi udělalo dobře, zvedla jsem se a mohli jsme pokračovat v nákupu jako by se nic nestalo.

Přítel se tvářil zadumaně a po chvíli se na mně otočil a naprosto vážně mi sdělil, že mu tyhle nevolnosti přijdou na chlup stejné, jako když jsem byla těhotná poprvé, a jestli tedy nemohu být těhotná. Ujistila jsem ho, že v žádném případě, o čemž jsem byla naprosto přesvědčená. Nicméně jsem pro klid duše zakoupila těhotenský test, ale než jsme dojeli domů, úplně jsem na něj zapomněla. Druhý den večer opět přišlo na řadu téma těhotenství po mých stížnostech na neustálou únavu a otravnou žaludeční nevolnost. Pro klid přítelovy duše jsem si šla udělat test. Jaké bylo moje překvapení, když se okamžitě objevily dvě tmavé čárky.

Zdroj: archiv blogerky

Shodou okolností jsme za týden měli letět do Prahy oslavit s mojí rodinou Vánoce, a tak jsem se rovnou objednala na gynekologii, abychom tu záhadu objasnili. Na ultrazvuku se objevil 8týdenní plůdek s již jasně tlukoucím srdcem.

Těhotná v cizině

Celé Vánoce jsme neřešili nic jiného, než kde absolvuji těhotenské poradny a kde porodím. V Izraeli mám coby držitel dlouhodobého turistického víza nárok pouze na soukromé pojištění, které ale nepokrývá péči spojenou s těhotenstvím a porodem.

Zdroj: archiv blogerky

Poptali jsme našich známých, brouzdali po diskuzních fórech a dozvěděli jsme se, že kliniky které platí veřejné pojištění, stejně nejsou považovány za příliš dobré a velké množství maminek si platí v průběhu těhotenství péči v soukromých zařízeních. Jednu soukromou kliniku jsme nakonec našli i my, ačkoliv tomu předcházelo několik šlápnutí vedle.

O tom jak probíhal hon za prvotrimestrálním screeningem neboli v hebrejštině „skirou“, kolik co stojí a jak jsme řešili, kde a jak rodit, budu psát příště.

Vaše Bar

Bára má za sebou 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?