Aprílová únava
KLUB TĚHULEK! LINDA Ahoj všem opět po týdnu. Jsem celkem ráda, že je poslední uplynulý týden už za námi. Počínaje počasím, které stálo většinou za prd, nebylo ani mně s miminkem nic moc (deštivé nebo velmi proměnlivé počasí a nízký tlak, to nejde úplně dohromady) a jako bonus měl zase náš junior několik nocí problémy se spaním.
Moje únava vzniklá z počasí a nevyspání dokonce zapříčinila, že když už náhodou bylo možné vyjít ven, stejně jsem vycházky omezovala na nezbytné minimum. Takže žádné extra procházky, nuda, únava, nic se mi nechtělo. Nebýt manžela, nevím, jak bych ten týden dávala. V pokročilém stádiu těhotenství a ve stavu v jakém jsem byla, je péče o naše batole o to těžší, nemluvě o tvorbě nějakého extra smysluplného programu. Naštěstí měl manžel možnost několikrát z práce přijít dříve a vystřídat mě tak, abych si mohla na chvíli odpočinout. Bohužel jednu tu nespavou noc jsme se trochu chytli, nespíš se hormony trochu projevily a proběhly i nějaké slzy. Nešlo o nic vážného, my se nemůžeme na sebe zlobit moc dlouho, navíc si moc dobře uvědomuji jakou v něm mám oporu a nemusí jít nutně jen o péči o jeho těhotnou manželku nebo synka.
Ani můj fyzický stav nebyl nic moc. To že bříško je větší a větší a začíná “překážet” u každodenních činností, je vcelku normální. Ale jako obzvláště nepříjemné se jevilo celodenní táhnutí a natahovaní čehosi na vrcholu pupíku. Nevím jestli se mi na břiše něco rozestupuje nebo jde jen o napínání kůže, ale příjemné to určitě nebylo. S případnou námahou se to samozřejmě nelepšilo a já si pak už dělala srandu, že mi dítě musí každou chvílí vyskočit pupkem ven. Jinak srandovní je, že jak jsem psala posledně o pohybech miminka, které jsou docela jemné a mírnější oproti prvnímu těhotenství, tak to vypadá, že jsem malou v břiše asi trochu urazila. Uvnitř dělá pěkné kotrmelce, nohy mě čutají každou chvíli jinde, obrátí se i několikrát během dne. A ano, už má i docela sílu. Maxových kvalit to ještě zdaleka nedosahuje, ale minulý týden jsem to jednoznačně trochu zakřikla. Daří se jí tedy určitě dobře a evidentně má a bude mít vlastní hlavu.
Od úplné celotýdenní deprese mě zachránily dvě návštěvy kamarádek se svými malými dětmi, obě holky a obě jsou téměř poloviční než Max, který je na svůj věk docela obr. Vždycky se tím hrozně bavím a pevně doufám, že holčička nebude takový hromotluk. S mojí maminkou a synátorem jsme se pak o víkendu vydali na návštěvu za babičkou, která byla taky moc fajn a navíc jsem velmi ocenila, že už vynechala její poslední dobou oblíbený pozdrav “Ahoj kuličko!”. Já ne že bych neměla smysl pro humor, ale čert ví proč, z takového vítání jsem přílišnou radost prostě neměla. 🙂 Na přepravu jsme využili vlak a měli jsme velké štěstí, že tam i zpět jsme jeli z konečné na konečnou. Bylo to v neděli, snad jediný opravdu krásný den v týdnu, a tak toho každý náležitě využíval. Vlak osobák narvaný k prasknutí. Jako správná nerudná matka jsem byla náležitě pohoršena, když místa určená pro kočárky, těhotné, invalidy a kola zabírali lidé, kteří ani do jedné skupiny nepatřili. Bohužel zřídkakdy je uvolňovali, když se do těchto velmi omezených prostor snažil dostat někdo, kdo nemá jinou možnost, než jít právě sem. Takový smutný aspekt našeho výletu. Byla jsem určitě ráda, že já si měla kam sednout, ovšem ani tak cestování s pupkem a kočárkem nebyl žádný med. Stálo to ale určitě za to.
Za sebou mám další kontrolu. Byla to jedna z takových těch rychlovek, kde se změří a zváží (bohužel) povinné hodnoty a ukazatele, proběhne rychlá kontrola a zase jsem byla fuč. Víceméně vše bylo v pořádku a příště se můžu těšit na ultrazvuk a poslech ozev. Dále i když se počasí úplně nepolepší, máme jet o Velikonocích na naši chatu a užijeme si trochu víc sebe a přírody než tady ve městě. Je tedy se na co těšit.
Přeji všem krásné velikonoční svátky, Linda.
-352x198.jpg)
