Antibiotika, kapesníky a zázvorový čaj

Po poradě, co smím užívat za léky při nachlazení, mi zbyly následující možnosti – při horečce Paralen, na kašel jitrocelový sirup a do nosu Vincentka. Na zmírnění jak kašle, tak nevolností jsem si vařila zázvorový odvar s citronem a medem. Za 4 dny polehávání jsem vypila litry tohoto zajímavě pálivého odvaru, ale nachlazení ne a ne odejít.

Následovala první kontrola u gynekologa. Paní doktorka mi našla nad čípkem malý hematom, je možné že to máte z toho, jak kašlete. Já na ní nevěřícně koukám a v duchu si říkám, panečku, jak je tohle možné? Naštěstí Bublinka byla v pořádku a pro jistotu na nás udělala pár Karate triků, nejspíš nám tak dává na vědomí, že je v pořádku.

Kontrola číslo dvě. Můj obvodní praktický lékař má dovolenou. Tak jsem vyrazila k zastupující lékařce a hned v čekárně jsem nahlásila, že jsem těhotná. Na řadu jsem šla poměrně rychle. Paní doktorka si poslechla moje srdce a plíce a podívala se mi do krku a říká: ,,Tak maminko, musím vám udělat stěry z krku.“ A to nebyl moc dobrý nápad, bylo to strašně nepříjemné a zvedl se mi žaludek. Následovalo expres rychlé rozloučení a zběsile jsem prchala z ordinace. Rozhlédnutí a zavěšení na první lampu a snídaně šla ven. Naštěstí nikdo v dohlednu.

Za pár dnů mi volala paní doktorka výsledky a neměla moc dobré zprávy, našla mi v krku hojně rozmnoženého Streptokoka skupiny B. Mě omýval studený pot, a napsala mi antibiotika, protože se to přeléčit musí, mohlo by to uškodit jak mě, tak miminku. Miminku by antibiotika ublížit neměla, dokonce i pan magistr v lékárně mi přísahal, že jeho manželka je měla v těhotenství také a dokonce několikrát, tak jsem se trochu uklidnila.

Kontrola číslo 3. Chudák Bublinka, musí si už myslet, že jsem se úplně zbláznila. Jela jsem do nemocnice na pohotovost, protože milá antibiotika mi způsobila nepříjemnou záležitost a měla jsem podezření na špinění. Sestra na příjmu mě vylekala, že pokud jsem na rizikovém těhotenství a špiním nebo krvácím, tak si mě tam nechají na pozorování. Naštěstí to byla jen banalita a odcházela jsem šťastná, že je vše v pořádku. Největší překvapení dne – Bublinka už vlastně není ta malá Bublinečka, ale malý skoro 4 cm zázrak, který máchá ručičkama karate! Pan doktor mi pustil na reproduktoru srdíčko pro uklidnění, a brečela jsem dojetí, to Vám byly rány!!

PS: Velké díky patří mé akční babičce, která zburcovala celé gynekologicko-porodnické oddělení, kde dříve pracovala, abych byla v těch nejlepších rukou. Děkuji, babičko, jsi náš poklad!