„Ano, maminko“ aneb slušné dítko s čertíkem v těle
Asi ve školce se Nikolka naučila odpovídat jak ze soukromé luxusní školy pro vychované dívky. Když se jí na něco zeptáme, odpovídá: „Ano, maminko.“ „Ano, babičko.“ Případně „Ano, prosím.“ Lidi třeba na zastávce autobusu si musí říkat, jak máme užasnou, klidnou a hodnou holčičku, která si sama hraje, uklízí a hlavně poslouchá. Jenže naprostý opak je pravdou.
Doma, ale i jinde, pak Nikolka dračí, ječí, rozhazuje věci, na všechno vyleze, vymýšlí a dělá blbiny, na cestách olizuje metro, neposlouchá, utíká, lítá, no prostě přepne z hodné holčičky na čertí režim a maminka se může zbláznit.
Takže, když někde řekne „Ano, maminko,“ tak se spíš musím smát, jak to svoje dračení umí skvěle kamuflovat.
Trénujeme na dovolenou
S Nikolkou letos budeme absolvovat dlouhou dovolenou za velkou louží. Čeká nás pár hodin v letadle, cestování autem, ale i fronty na atrakce atd. Aby z toho všeho nebyla až tak vykulená a já trochu věděla, co je ještě potřeba dokoupit, případně zařídit, cestovali jsme autobusem do Liberce. Sice to není jako osm hodin v letadle, ale také dostane sluchátka, sedí sama, musí se počkat až lidi nastoupí, vystoupí atd.
Musím říct, že trénink zvládla skvěle. Jen budeme potřebovat takový ten polštářek za krk, protože, když usne, tak se strašně chudinka láme. Na klíně mi spát nemůže, protože musí být připoutaná. Jinak dohromady celé tříhodinové cestování dopadlo dobře. Nikolka spíš uklidňovala mně a když navrhla, že si zajdeme při přestupu na pizzu, byla jsem ráda, že je v pohodě. Děti někdy musí uklidnit rodiče, protože dospělí moc spěchají, řeší, zbytečně se bojí, neumíme se zastavit a prostě si jen v klidu dát pizzu.
Jinak je znát, že Nikolka je velká cestovatelka. Do batůžku si sbalí piškotky, méďu a prý kam zase pojedeme 😀
Doufám, že v letadle pak nepřepne na čertí režim. Ještě nás pár cest před dovolenou čeká, tak vše doladíme, trénujeme a…… realita pak bude asi úplně jiná 😊
I vám přejeme pohodové jarní výlety.
Monča a Nikolka
