Anitka a její neobvyklé křtiny

Naše svatba stmelila rodinu

Odstartovala to nejspíš naše svatba s Tomem. Krásný a báječný první srpnový den před čtyřmi lety. Tenkrát se naše rodina začala postupně stmelovat. Moji rodiče, Tomovi rodiče, naši sourozenci…všichni jsme se na okamžik naladili na úplně stejnou frekvenci. Všichni jsme se radovali, tančili, bavili, objímali. Vznikl dokonce rodinný tanec v kroužku. A tenkrát jsme zasadili semínko budoucích srazů a našich vymyšlených rituálů. Od té doby s Tomem každý rok organizujeme rodinnou oslavu výročí naší svatby. A začali jsme se scházet i jindy v průběhu roku.

Když se narodila Anitka, zaplavila naši rodinu euforie. A všichni jsme nějak podvědomě cítili, že početí další generace posune naše setkání na další úroveň. Nikdo z rodiny není praktikující věřící. Vymýšlíme si proto vlastní tradice, které jsou pak důležitou součástí rodinných akcí. Tím se odlišují naše setkání od „obyčejných pitek“. Můžou to být jen maličkosti. Na výročí svatby si třeba vždy obléknu svatební šaty. Čtvrté výročí ale mělo být jiné než všechna předešlá. Bylo nás o jednoho víc. A tak jsme se rozhodli kromě obvyklé oslavy našeho manželství přivítat naši dvouměsíční dceru v rodině.

Lampión štěstí plný přání

VýročíLOMENOkřtiny připadlo na sobotu. Nejprve jsme se všichni sešli v hotelu, kde jsme se s Tomem brali. Na místě činu jsme poobědvali, ale místo tradičních svatebních vzpomínek se rozhovor točil kolem naší maličké, která vzorně pospávala v kočárku. Pak jsme se přesunuli do domu mých rodičů na dort, kávu a hlavně obřad. Ten jsme s Tomem detailně naplánovali. Mužská část rodiny se vydala pro „svěcenou“ vodu z blízké studánky u kaple Strachotínky, kde kázali sv. Cyril a Metoděj. Pak jsme Anitku položili doprostřed obýváku a každý člen rodiny jí popřál do života jednu vlastnost/dovednost. Tu taky napsal na lampión štěstí. Pak se jemně dotkl Anitky prstem namočeným ve vodě a vše završil panák slivovice od Anitčina pradědečka. Na zdraví naší nejmladší!

Byl to krásný obřad. Všichni vzali Anitčino uvítání v rodině vážně. A Anitka byla naprosto úžasná. Na všechny se culila, ve své miminkovské řeči žvatlavě přitakávala našim proslovům a mávala ručkama. Užívala si, že je středem pozornosti. Naše malá společenská extrovertka. Lampion štěstí jsme původně po obřadu chtěli vypustit. Jenže vedra a sucha posledních dní nám závěrečnou část rituálu zhatila. Žár naší lásky k Anit je sice obrovský, ale založit požár jsme rozhodně nechtěli. Domluvili jsme se proto, že lampion vypustíme na Anitčiny první narozeniny. A každý rok pak na oslavu toho, jak holčička roste, přidáme další a další lampiony (tento nápad mi vlastně vnuknula moje nejlepší kamarádka Evička – Anitčina kmotra, která ale bohužel nemohla na oslavu dorazit). A tak máme další rodinnou tradici. Další důvod ke společným setkáním, oslavám, rituálům. Díky, Anitko. I ty jsi tmel naší rodiny. Snad se vyplní vše, co jsme ti my – sudičky – popřály.