Aby toho v šestinedělí nebylo málo…

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Je to tak, zrovna ve chvíli, kdy jsem si myslela, jak všechno zvládám (opět), že už si s Agátkou pomalu na sebe zvykáme, resp. maminka si zvyká na potřeby Agátky 😉 …tak si tatínek šel včera ráno zaběhat a přetrhal si vazy na pravé noze. Už jenom proto, že se mnou držel basu v těhotenství a vůbec se nehlídal co se stravy týče… se rozhodl, že začne každé ráno běhat, aby s nadbytečnými kily zamával. Takže mám teď starost o jednoho člena rodiny navíc …a k tomu ještě stojí na mě venčení naší malé chlupatiny Maggie a veškeré nákupy, uklízení, vaření… všechno budu muset zařizovat sama. 🙁 Ach jo… když se daří, tak se daří.

Chudák Honzík… když mi vyprávěl jak se venku válel v blátě v bolestech a přemýšlel co dělat… prý už si i pohrával s myšlenkou, že bych pro něj přijela s Agátkou autem, protože si myslel, že to domů nedojde. Neumím si to představit… tu bezmoc… a ještě ty schody k nám do třetího patra pěšky. Naštěstí to zvládl a vše dopadlo tak jak dopadlo. Muselo ho to bolet asi opravdu hodně, protože jindy s jakoukoliv nemocí ho musím přemlouvat a přesvědčovat, aby si došel k lékaři. Sádru budeme mít celých šest neděl a protože to ještě teď prý hodně bolí, odpadá nám naše od porodu první povyražení… svatba mojí kamarádky. Těšila jsem se na ní, odstříkávám kvůli tomu už přes týden mlíčko, aby měla babička dostatečnou zásobu a nakonec to dopadlo takhle… Ale alespoň půjdu sama na obřad… Mají to v kostele v Mostě, jako jsme měli v dubnu s Honzíkem my, tak se těším, že si připomenu náš velký den a alespoň vše uvidím i z druhé strany, jako pozorovatel. 😉

Jinak Agátka mě dnes v noci překvapila, spala od osmi hodin do půl třetí, takže skoro sedm hodin. 😀 …a to se ještě nevzbudila sama… až jsem měla strach, jestli je v pořádku. Překvapila mě, konečně nechala maminku taky trochu déle spát… alespoň mohla nabrat síly na péči o tatínka. 😀 😀

Jak jsem se zmínila minulý týden o bolesti břicha… byla jsem ten den také na kontrole v Ústí a naštěstí se nic nezjistilo. Z gynekologického hlediska mám vše v pořádku a na doporučení pana doktora, pokud bolest nepřestane ani po šestinedělí, bych se měla dostavit na vyšetření na chiururgii. Sám měl podezření na kýlu, ale protože mu ultrazvuk nic nepotvrdil, napsal mi jen algifenové kapky, které abych se přiznala, stejně nepoužívám kvůli kojení… Ani bych se nedivila, kdyby se kýla potvrdila, tahám se s Agátkou v autosedačce a taškou do třetího patra, k tomu kočárek nakládám do auta, když chci jet za babičkou a dědou na chalupu, protože je tatínek v práci a asi na takovou námahu nebylo moje tělo, chvilku po porodu, ještě připravené…

V pondělí jsme byly s Agátkou opět v poradně. Prdelínka přibrala dalších 250 g a po měsíci je i delší o 4 centimetry. 🙂 Sestřička si už Agátku dobře pamatuje a dokonce jí vybrala i přezdívku „hároška“ …opět se nemohly s paní doktorkou vynadívat nad tím jejím čírem a Agátka, zase jako posledně, nezapomněla při vážení počůrat sestřičku. Máme pár pupínku na tvářičkách, myslela jsem si, že se jedná o potničky (ikdyž si nejsem vědoma toho, že bych jí nějak extrémně nabalovala) a nakonec se ukázalo, že se jedná o novorozenecké akné. Dozvěděla jsem se, že je to dáno hladinou hormonů v mateřském mléce a do dvou měsíců by se to mělo vytratit… tak snad to tak opravdu bude… bála jsem se, že to bude třeba alergie. Za 14 dní máme naplánovanou další kontrolu a na tu jsem se domluvila se sestřičkou, že nám píchne naušničky. Snad nebude princezna tak moc trpět…

Pokud máte nekterá zkušenosti s novorozeneckým akné, byla bych ráda za všechny rady. Zatím malé otírám tvářičku pouze vývarem z řepíku, tak snad to pomůže a doufám, že to moc to naše zlatíčko nezlobí…

Mějte se krásně…

Maminka Eliška a Agátka 🙂