9. týden za mnou

ANIČČINO TĚHOTENSTVÍ 9. týden těhotenství je za mnou. Jsem objednaná na prvotrimestrální screening a koncem týdne jdu na odběr krve. Po ultrazvuku ke konci června bych chtěla vyrazit na týdenní dovolenou, protože přes léto je manžel natolik pracovně vytížen, že dovolená nemá šanci. A já alespoň týden volna potřebuji jako sůl. Pořád jsem unavená a má pracovní výkonnost je slabá.

Na rozdíl od předešlého slavícího víkendu jsem tentokrát strávila závěr týdne poklidně. Vyrazili jsme na procházku do lesa, a kdyby to někoho nenapadlo, tak houby ještě nerostou. Fakt ani prašivky! Bylo ale hezky a trocha pohybu na čerstvém vzduchu přišla k duhu. Nepřestává mě ale fascinovat, jak mě všechno unavuje a kolik bych toho byla schopná naspat. Nemůžu přece tolik volného času propelešit, když už je venku tak hezky a dalo by se leccos podnikat. Žádá si miminko tolik odpočinku, nebo jiný stav jen podvědomě využívám jako záminku k bezuzdnému lenošení?! Dřív jsem téměř nekoukala na televizi, poslední dobou mě to k ní podezřele táhne.

Pár blízkých přátel už můj požehnaný stav dokázalo uhodnout, ale do konce prvního trimestru se mi radostná novina stále do světa volat nechce. Slyšela jsem, že dvě známé jsou rovněž těhotné se zhruba stejným předpokládaným datem porodu. Spřízněné duše se budou jistě hodit. 🙂

Předsevzala jsem si, že se budu snažit své první těhotenství co nejvíce užívat, prožívat. Popravdě řečeno se mi to zatím moc nedaří. Pozoruji zatím spíš nevýhody a omezení a stále se mi úplně nepodařilo najet na vlnu těšení. Potřebovala bych kurz pozitivního myšlení. Stěžují mi to nevolnosti, únava, přecitlivělost. Byla jsem zvyklá dobíjet baterky akčním pohybem, týmovými sporty, což se v mém fyzickém rozpoložení jednak nedoporučuje a jednak na to nemám ani pomyšlení. Musím si najít nějaké náhradní pohybové aktivity, nad kterými jsem doposud spíš ohrnovala nos. Ale změna je život. A musím se připravit i na mnohem zásadnější. Nějak ty endorfiny vyrobit musím.