Odpoledne jsem mamce slibovala, že jí odvezu autem věci na charitu. Mamka by mne nechala nic nosit, jen potřebovala auto, tak jsem jí nabízela, že pojedeme. Zmínila jsem se, že lehce špiním a co to může znamenat a ona náš výlet hned zasekla. Že to raději odložíme.
Večer jsme šli s manželem na procházku, a to už mi začaly kontrakce. To jsem tedy ještě nevěděla, že to jsou kontrakce :-). Byl to takový neznámý tlak v podbřišku – trvalo to jen pár vteřin a byly asi 2-3 krát za hodinu. Dali jsme si zmrzlinu a šli domů. Bolest přicházela hrozně nepravidelně, ale stupňovala intenzitu. Dala jsem si vlažnou sprchu na bříško a bylo to lepší. Považovala jsem to za poslíčky a neřešila. Šla jsem si lehnout.
Pak ale začala být bolest při stahu velká, nepomáhalo na to nic, ani to rozchodit. Manžel zpozorněl a začal měřit kontrakce. Nechtěla jsem být v porodnici za blbce – ty, co jezdí moc brzo, tam nemají rádi. Bolest přicházela hrozně nepravidelně. Jednou za 10 minut, jednou za čtyři. Bolelo to hodně a odešla mi i hlenová zátka. Řekla jsem si, že lépe být za blbce než něco zameškat. O půlnoci jsme jeli do porodnice.
Manžel jel jak drak, různě předjížděl na prázdných silnicích, byl nervózní 🙂 i když mi tvrdil, jak opatrně jede. Já byla nervózní z toho, že po dobu jízdy autem se mi hrozně ulevilo a nebyla ani jedna kontrakce. Za čtyřicet minut vůbec nic. Když mne dovezl před vchod, prosila jsem ho, aby jsme se šli ještě projít. Bylo mi už úplně dobře a špatně z toho, že mne pošlou domů s tím, že mám zatím jen poslíčky. Ale manžel trval na tom, že když už jsme tady, půjdeme dovnitř hned a zazvonil.
Otevřela nám sestřička a neměla z nás radost. Řekla jsem, že mám nepravidelné kontrakce cca od 18 hodin a že je mám přibližně po 5-10 minutách a že chci poprosit, jestli se na mne podívají. Sestřička mne zpražila pohledem a řekla mi, že do porodnice se jezdí, když mám kontrakce pravidelné po pěti minutách. Tak a už jsem za blbce. Ale chápu to, nemají pro takové lidi místo a když jim tam v noci někdo takhle furt jezdí, oni ho vyšetří a pošlou domů, tak je to musí značně prudit – zbytečná práce. Sestřička mne napojila na monitor. Za celou dobu nebyla jediná kontrakce. Trapas.
Zavolala ke mně paní doktorku, chudák asi musela vstávat. Ta mne vyšetřila vaginálně a zajásala, že mám otevřenou branku na 5 cm a že jsem ideálně připravená a že takové lidi mají rádi, kteří přijdou včas. A že rovnou příjem na sál. Takže moje rada pro těhotné – u mne pravidelné kontrakce po pěti minutách tedy rozhodně nebyly, radši buďte za blbce a při bolestech jeďte.
Porod byl tak hluboký zážitek, že ho nedokážu popsat, aniž bych se velice dojímala. Bylo to obrovsky náročné a pomáhalo mi při něm myslet na dvě věci – jak nepředstavitelně moc se těším na miminko a jak moc už chci být s ním a s manželem doma.
Po šesti hodinách se nám narodil nádherný chlapeček, který je nejkrásnější na světě (minimálně pro jeho maminku:-)).
-352x198.jpg)
