38. týden – závěrečných 14 dní

Pomalu se blížíme ke konci. Můj život se pomalu začíná stávat stereotypní. Ne ve špatném slova smyslu, ale do práce už nechodím, všechny koníčky šly stranou a já svůj čas trávím hlavně doma. Ráno vstanu, nachystám snídani nejen pro mě, ale i pro přítele, on odejde do práce a my s Oliverkem zůstáváme do večera sami. Ponořím se do učení, samozřejmě to nepřeháním. Stále se držím hesla: „Opakování je matka moudrosti“, takže jde spíš o neustálé opakování zatím bez stresu. Využívám klidu, který zde mám a možnosti si čas řídit podle sebe, tedy svých pocitů a potřeb.

Za pár dní tady bude náš další člen rodiny a vše se bude točit kolem něho. Aby byl v suchu, teple, najedený, spokojený a cítil, že ho máme moc rádi. Podle situace uklidím, vyžehlím nebo udělám věci v domácnosti, které jsou v tu chvíli potřeba.

Osobně se cítím víc a víc neohrabaně. Člověk má strach se pořádně ohnout, protože vím, jak tam Oliverek leží a mám pocit, že mu mačkám tělíčko. Těžko se mi vstává, tlačí mě žaludek, trápí občasná zácpa, časté návštěvy toalety, při sprchování potřebuji asistenci. Prostě obrat o 180 stupňů. Ale zná to určitě každá maminka. A to nemám zas tak velké bříško. Akorát ten spánek je stále kvalitní. To nám s Oliverkem svědčí. Sice se mi hlavě honí sny o porodu, ale tomu už nepřikládám důraz. To podvědomí. Jak nás a naše pocity dokáže odhalit.

Možná je to od Oliverka úmyslné a nechává mě ještě schválně důkladně prospat s tím, že pak spolu budeme v noci vzhůru. Ale věřím, že bude hodné miminko a pokud ne, tak si ten den přizpůsobíme jeho rytmu. Ve chvílích, kdy mi chybí tzv. druhé ruce, jsem vděčná za našeho nastávajícího tatínka, který mně doma pomáhá jak to jen jde, hlavně abych sobě nebo Oliverkovi neublížila. Jsem za to moc vděčná, i když to kolikrát nedávám najevo. Je pravda, že se teď může cítit odsunutý na druhou kolej, protože se točí všechno kolem mě, ale snad ví, že se mezi námi ta naše láska nevytratila. Naopak, v těchto chvílích si člověk uvědomí, koho má vedle sebe.

Pomalu mám v plánu připravit Oliverkovi pokojíček už na hotovo. Do této doby bylo vše schované a spíš jeho pokojíček sloužil jako odkladiště nebo sušárna vypraného prádla. Jelikož může přijít teď už kdykoli, chtěla bych to mít připravené. Konečně to bude vypadat opravdově, reálně a očekávaně. Sice se Oliverkovi ještě moc ven nechce a to nám i lékařka při kontrole potvrdila, ale hodiny a dny ubíhají a 14 dní uteče hned. Zatím asi čeká, až máma napíše ve škole test z anatomie, který nám vychází na den před termínem porodu. Samozřejmě, pokud nás překvapí dříve, vše jde stranou a termínů zkoušek je víc. Pro nás je teď nejdůležitější rychlý, kladný a pro nás oba šťastný průběh.

Oliverek ještě stále roste, se svojí váhou 2800 g nám to dokazuje. I já to cítím. Pohyby jsou teď silnější a častější. Sice tam nemá už moc místa, ale pokaždé, když se mi tímto způsobem ozve, mám radost a vím, že mě vnímá. Doufám, že i příště se s Vámi, mými čtenáři, podělím o zážitky a nebudou to ještě zážitky z porodu. Teď už totiž nevím dne ani hodiny, kdy to nastane. Třeba to za týden nebude, třeba ano. To ovšem záleží jen a jen na našem Oliverkovi.

Bára právě prožila 38. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?