Od porodu bude děťátko najednou pořád se mnou. Zvládnu to? Vždyť ho neumím ani držet, natož koupat, přebalovat, kojit, krmit… Nezblázním se z toho? Budu mít vůbec ještě nějaké soukromí a volný čas? Nebo budu jen strhaná matka na 24/7 (24 hodin, sedm dní v týdnu)? A to ještě nemluvím o výchově. To už si vůbec nedovedu představit, jak budu dělat.
Tak dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli jít na předporodní kurz, že už je teď pozdě :-).
Ale zase na druhou stranu musím říct, že hodně věcí už připravených je. Doma je to pro miminko všechno nachystané. Stačí jen povléct postýlku. Taky jsem udělala generální úklid. Sice už před týdnem, takže do narození miminka to uklizené nevydrží :-), ale mám z toho dobrý pocit, že jsem se k tomu donutila.
Už máme taky vyplněné papíry pro matriku ohledně miminka a shodli jsme se s manželem i na jméně pro případnou holčičku. Vtipné jsou ty poznámky na tom formuláři, že když nedojde k dohodě rodičů ohledně jména, bude miminko uváděno jako „nezjištěno“ a pak mu jméno určí soud. To by mne zajímalo, kolik chudáků miminek takhle skončí :-).
Už mám taky formulář k nahlášení miminka na zdravotní pojišťovnu a na vítání občánků :-).
Teď už jen ten porod. Nedovedu si představit, co mne čeká. Zatím se nebojím a zatím nechci epidurál. I když jsem trochu nervózní z toho, že doktoři přemýšleli o plánovaném císaři z důvodu, že je miminko velké. Už teď má podle ultrazvuku bezmála 4 kg a ještě devět dní do termínu.
Hrozně ráda bych to chtěla všechno zvládnout a vydržet. Porod bude velká výzva. Bolestný přechod ženy v matku. Přemýšlím o tom, jestli pak dokážu porod popsat člověku, který ho neprožil tak, aby z toho něco pochopil. Nedokážu. Zkušenosti jsou nepředatelné. Ale slibuju, že se ho pokusím co nejvěrněji popsat tak, jak jsem ho prožívala já.