38. tt – Každý den jiný a těžké spaní
Zdravím všechny opět po týdnu a stále pohromadě. Na jednu stranu už bych si moc přála, aby malá byla na světě a těhotenství za mnou, na stranu druhou je mi jasné, že příroda ví co dělá. Postupně jsem si také tento týden přišla na to, že pomyslně jen sedět, čekat a nic moc nedělat, je prostě nesmysl.
Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz
Navíc to mě i Maxíka doma přestává trochu bavit. Bohužel doteď nám počasí v tomto moc nepřálo, protože jsme se snažili vyhýbat větším vedrům. Teď to ovšem vypadá na obrat a má se konečně ochladit. Já vím, že spousta lidí, kteří se těší na léto a koupání by se mnou nesouhlasila, ale jak jsem již psala, já vedra zrovna nemusím normálně v plné síle, natož pak těstě před porodem. Trochu svému okolí závidím v tom letním plánování, co kde kdo podnikne, ale je mi jasné, že to není léto poslední a navíc ta odměna v podobě miminka je samozřejmě bezkonkurenční. Takže se snažím neklesat na mysli a zároveň v tom čekání se trochu zabavit.
Bohužel se mi plánuje už poněkud složitě, protože teď je to s mým fyzickým rozpoložením den ode dne různé a těžko předpokládat, jak to zrovna vyjde. Třeba s prvními pořádnějšími bouřkami přišly dvě téměř probdělé noci, protože malá se v břiše tak mlela, že jsem měla pocit, že každou chvíli vyskočí pupkem. Jednou jsem chtěla už i vyrazit do porodnice, aby se na mě podívali, ale nakonec se malé nejspíš jen nelíbilo ležet na boku a postačilo být chvíli ve vzpřímené poloze a byl klid.
Bohužel ten nastal až ve tři ráno, ale naštěstí byl zrovna víkend a díky manželově výpomoci, jsem se mohla v klidu dospat. Jinak to spaní je pro mě asi nejvíc problematické. Vzhledem k tomu, že už se sama v noci několik týdnů bez vzbuzení nepřetočím, musela jsem začít spát nahá. Důvodem bylo samozřejmě vedro, ale také hluboké a velmi nepříjemné otlaky od pyžama. Teď je to trochu lepší, ale stejně mě většinou vzbudí mokro a úplně přeležený a tuhý bok. Trochu komičnosti tomu dodává fakt, že hned vedle postele máme velkou skříň se zrcadlem a já se vždycky když jdu spát vidím a připadám si jak vyvržená bílá velryba. Už mi chybí jen ty ploutve.
Ale pak jsou samozřejmě i mimořádně vydařené dny, kdy to vše pěkně sedne. Zrovna před pár dny jsem se rozhodla, že vyvezu Maxe z panelákového sídliště tady kousek na procházku do lesa, projdeme se a pojedeme zase zpět. Max mi dost neplánovaně během chvíle usnul v kočárku a mně se šlo opravdu fajn, i když byla to trochu terénější procházka. No a podle mapy to bylo domů asi 8 kilometrů s možnostmi několikrát během té cesty uhnout k autobusu, tak jsem to riskla a k mému překvapení jsem to bez sebemenších problémů došla až domů. Ješitně jsem na sebe byla pyšná, že i takhle těhotná s 30ti kilovým kočárkem a ne zcela komfortní cestou, jsem to zvládla.
Za sebou mám samozřejmě také pravidelnou prohlídku v porodnici. Dobrá zpráva je, že miminku se daří dobře, mně vlastně taky, žádné komplikace, což je super. Kontroly u mé porodní asistentky i nadále probíhají rychle a pohodově a já jsem čím dál tím radši, že jsem se pro tohle rozhodla. I samotné vyšetření se snaží dělat co nejméně nepříjemně, o všem mě informuje, trpělivě vše vysvětlí. Opravdu si zatím nemůžu na nic stěžovat. Už jen ten benefit, že nemusím celé dopoledne čekat v ambulanci až na mě přijde řada (bohužel realita většiny velkých porodnic, jak jsem slyšela). Takže jsem ráda, že zatím vše běží tak, jak jsem zhruba očekávala. Uvidíme jak dál.
Co tak závěrem? Zabalené a připravené vše mám, jak na odjezd do porodnice, tak na příjezd z ní, i když je pravda, že mě ještě sem tam něco napadne. Ale už se jedná víceméně o drobnosti. Tak jsem zvědavá, jestli příště nebudu už psát o porodu…
Přeji všem krásný týden a oficiální začátek léta, Linda.
Zdroj: Profimedia.cz
-352x198.jpg)
