37. týden „Nepříjemná zkušenost“

Snažila jsem se to rozdýchat a uklidnit se – ruce se mi třásly… Normálně nepanikařím, ale ten strach, co jsem měla o naši malou, mě až překvapil. Dala jsem si sprchu a šla opatrně oznámit svému drahému, že budeme muset zajet do nemocnice (můj gynekolog měl jak na potvoru navíc dovolenou). Taky byl celkem vyděšený, ale snažil se hrát svou roli a uklidňoval mě… Jak jsem byla ráda, když jsem cestou v autě ucítila její kopanec pod žebra, který poslední dobou není nikterak příjemný. Maličko jsem si oddychla. (V nemocnici mě čekala prázdná čekárna, takže jsem se zaradovala, že nemusím čekat ve stresu dalších několik minut. Sestřičce jsem vysvětlila, o co jde – ta to šla přetlumočit paní doktorce. Za minutku si mě zavolala, znovu se mě ptala, o co jde, a vyžádala si moji těhotenskou knížku – chvilku v ní listovala a přemýšlela nahlas: „Hm, no co s Vámi uděláme. Tak já nevím – vidím, že žádné komplikace během těhotenství nebyly… No, tak asi zavoláme nějakého doktora, aby se na vás podíval.“ Tahle paní doktorka měla asi jinou specializaci – i když seděla v ordinaci gynekologie.
Za pět minut přišla jiná paní doktorka a udělala mi ultrazvuk – ten se zdá být v pořádku, ale pro jistotu mi navrhla vaginální vyšetření: „Přesuňte se vedle, odložte si a pan primář vás přijde vyšetřit.“ Jdu tedy do kabinky, abych se vysvlékla a natáhla si svou „gynekologickou“ sukni, když slyším, jak se paní doktorka ptá sestřičky, jestli zavolala pana primáře, a ta jí odpovídá, že jí primář vzkazuje, že má udělat vyšetření ona doktorka. „Jááá?“ Paní doktorka zněla, jako by vaginální vyšetření bylo něco, na co není zvyklá. Všechno se odehrávalo celkem rychle – když jsem byla v polovině převlékání, dveře mojí kabinky se rozletěly (samozřejmě bez klepání) a v nich ta mladá sestřička. Nechala je do kořán a sesunula se na židličku naproti křesla, kam jsem si měla vylézt. Doktorka mi dala pokyn, abych si „vyskočila“ nahoru a začaly si mazat gel na ruce. Znovu se mě ptala, proč jsem vlastně přišla, co mám za problém a jestli jsem neměla pohlavní styk, načeš jí za mě odpověděla sestřička, která tam celou dobu seděla a sledovala, jak mě doktorka vyšetřuje: „Ne, neměla pohlavní styk – na to už jsme se jí ptaly při příchodu.“ Tak abych to zkrátila – na můj dotaz, co tedy mohlo způsobit krvácení, mi řekla, že by si mě tam museli nechat a pozorovat mě, aby přišli na to, proč to tak je? Ale zřejmě to nebude nic vážného – jen čípek, který se roztahuje a s tím mě poslala ještě na KTG.
Oddychla jsem si, když jsem malou viděla, jak se vrtí na ultrazvuku a tlukot jejího srdíčka mě taky uklidnil, ale to vyšetření mě fakt dostalo. Žádný respekt, žádné ohledy, soukromí. Připadala jsem si jako chovná kráva. Pořád mám před sebou tu mladou sestřičku, jak tam sedí a čučí mi mezi nohy. Možná jsem moc citlivá, ale tak snad jsem člověk, ne? Ke svému nynějšímu gynekologovi chodím už cca 15 let a nikdy, nikdy se nestalo, že by jeho sestra byť jen nakoukla do ordinace, když mě vyšetřoval. Snad budu mít při porodu o tročku víc soukromí?

Zuzana je v 37. týdnu těhotenství. Co se děje s jejím tělem?