37. tt – Už to může přijít kdykoli
KLUB TĚHULEK! LINDA Zdravím opět všechny u svého blogu. Letní vedra nás zasáhla plnou silou a já pořádně doceňuji investici v podobě klimatizace. Za sebou mám další dvě kontroly v porodnici a “rozlučku” s mým doktorem. Přešla jsem do módu “už to může přijít kdykoli”.
Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz
Mám za sebou týden opět spíše lepšího rozpoložení, než tomu bylo týden před. U mě to opravdu chodí v takových sedmidenních vlnách. Zatímco předtím jsem si připadala jak věčně naštvaná lvice, kterou není dobré moc dráždit, teď se to opět přepnulo do stavu, kdy je mi zase celkem fajn, vedrům navzdory.
Může za to možná i to, že jsem nám s Maxem změnila denní režim, kdy ven chodíme ráno za většího chládku, kolem oběda odpočíváme (když náhodou spí přes den, jdu si lehnout i já a jsem pak celkově méně unavená) a odpoledne nás z rutiny vytrhne manželův příchod z práce. Koresponduje to i s tím, že jakmile mát být kolem 30ti stupňů, odmítám být venku od 11 do 19 hodin. Nejsem milovník velkých veder v běžném stavu, natož pak ve stavu vysokého stupně těhotenství a obývající pražský panelák.
Fyzicky mě stále nic zásadního netrápí, jako naštěstí celé těhotenství. Pevně doufám, že mi to pomůže pak v návratu do běžného denního režimu až budu s miminkem po porodu doma. Myslím, že horší je to s tou duševní stránkou.
Ne že bych se něčeho vyloženě bála nebo mě něco trápilo, ale zejména ty poslední týdny jsou nějaké ty výkyvy nálad opravdu znát. Jsem zvědavá a také trochu nervózní, jaké to bude se dvěma dětmi. Hodně rodičů říká, že jedno dítě, to je opravdu dovolená a že opravdová výzva je až ve dvou a více dětech. Akorát jsem se nad tím zamýšlela a přišla jsem na to, že první těhotenství (ačkoli jsem stále přesvědčená, že bylo pohodové) bylo náročnější fyzicky, ale psychicky jsem byla úplně v klidu. Teď je to naopak.
Možná i proto, že už trochu vím co mě čeká, těžko říct. Když jsem to říkala mamce, tak se smála a říkala, že nosit mě ještě o pár týdnů déle, tak se s mým tátou rozvedou. No tak já budu raději doufat, že manžel se mnou ještě neztratí trpělivost.
Jak jsem psala v úvodu, mám za sebou další dvě kontroly v porodnici. Vše proběhlo rychle a bez problému, oproti dlouhému čekání v ambulanci při minulém těhotenství je to velmi příjemná změna. Dokonce mám i pozitivní nález v podobě otevření na 2 cm a změkčených a zkrácených porodních cest, takže vše se chystá na velké finále. I když pak jsem se dozvěděla, že s podobným nálezem můžu chodit klidně ještě měsíc. Takže to prostě nemusí nic znamenat.
Další kontrolu mám standardně po týdnu, tak jsem moc zvědavá, jestli se to posune někam dál. Vím, že s Maxem to bylo podobné a hned ve chvíli, kdy se to posunulo o další stupínek dál, jsem do dvou dní porodila. Co ale platilo tenkrát, samozřejmě nemusí platit dnes.
Jinak jsem i nadále ujišťována, že pokud se nic vyloženě nepokazí, mohla bych mít rychlý porod “za odměnu”. Nevím jestli mi to má porodní asistentka říká jen pro zvednutí sebevědomí nebo proto, že si to doopravdy myslí, ale každopádně se k té myšlence upínám a nepřipouštím si jiný průběh, než-li tento. Snad se to vyplní.
Držte nám palce, Linda (stále dva v jednom)
Zdroj: Profimedia.cz
-352x198.jpg)
