37. tt – Musím rychle vystřízlivět…
TĚHULKA HELENA … z té pohodičky, co teď mám, a zvláště na mateřské. A také z té všemožné péče, která mě teď ze všech stran obklopuje.
Na začátku těhotenství jsem se těšila, jak mě budou všichni pouštět sednout, pomáhat mi, šetřit mě atd. A zvykla jsem si na to. Že mě všichni opečovávají a že se mám šetřit. Že mě většina lidí pustí sednout. Že mě moji blízcí nenechají tahat těžké věci a že mě nenechají vlastně skoro nic namáhavějšího dělat. Že jsem ta, která potřebuje pomoc a pomoc si zaslouží. Ale čím? Těhotenství, i teď v pokročilé fázi, je jen soubor určitých menších nepohodlí. Otékají mi nohy a těžko se mi déle stojí. Také klouby na prstech, ráno a večer mám problém se rozhýbat a uchopovat menší předměty, např. otevírat víčka plastových lahví. Také mě pobolívají kyčle a záda. Při chůzi mě pobolívá v podbřišku. Těžko se mi vstává. Hůř se mi spí. Obléknout si kalhoty, ponožky a boty je nadlidský výkon. Musím často utíkat na toaletu. Ale všechno je to jen tak trochu, nic hrozného. Přemýšlím o tom, že nemocným seniorům se v tomhle horku musí fungovat mnohem hůř. Nebo obézním lidem. A nevím, jestli je k nim okolí tak pozorné jako k těhotným.
Možná je to ale dobře zařízené – to abych si užila a vychutnala poslední chvilky v klidu a rozmazlovaná. A nabrala sílu na to, co přijde. Už za tři týdny mám termín porodu, a tam už na mě nikdo hodný nebude. Budu muset přes velikou bolest tlačit, nikdo mě nebude šetřit a nikdo to za mě neudělá. Pak nonstop starání se o miminko a prostě bude jedno, jestli jsem se vyspala nebo ne, jestli mi je nebo není dobře – prostě se budu muset za každých okolností postarat. A nikdo už mne nebude pouštět sednout, šetřit a říkat, abych si šla odpočinout…
Takže díky všem za tu těhotenskou pohodičku – ukládám si ji do zásoby na horší časy :-).
Zdroj: Profimedia.cz
-352x198.jpg)
