36. týden aneb Váha jde nahoru

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Jsem téměř na zlomu 36.–37.týdne a mám nahoře 12 kg. A to jsem se ještě před týdnem utěšovala že, jsem dobrá, že jsem přibrala jen 10 kg a teď každotýdenní návštěvou u mé doktorky jsem se při vážení dozvěděla, že jsem přibrala za týden 1,5 kg. Přibírání je strašně jednoduché, zvláště když je to pro dobrou věc, ne?

Chlubit se svým bříškem? No v případě mého medicinbalu, který se mi nějakým záhadným způsobem objevil v mých útrobách, bych se nerada prezentovala někde na sociální síti jako ten Otesánek. „Snědl jsem mámu, snědl jsem tátu a tebe taky sním!“ Je pravda, že chuťové pohárky se po několika měsících vrací na samý začátek těhotenství a nedělá mi problém vypít litr Coca-Coly (které jsem mimo jiné já nikdy předtím neholdovala) téměř na ex. Po tláče s cíbou (pro ty co neznají toto slovní spojení – jedná se o tlačenku s cibulí) jsem schopná si dát zmrzlinu s malinami a borůvkami, ovšem toto zřejmě asi není těhotenská zvrhlost, neboť můj přítel si ji dal po stejné večeři také. A vůbec… je hezké, jak jsou ti naši chlapi loajální a drží s námi krok, no ne?

Takže každá z nás ulítává na něčem jiném. Chuťové buňky společně s hormony si s námi pohrávají ve vší počestnosti a my se pak jen divíme, že když po týdnu stoupneme na váhu, že si nás neváží už ani ta.
Poslední dobou mi ty týdny vůbec neutíkají.

I když se říká, co se vleče neuteče, na mateřský je zkrátka nuda, a tak jsme si z chalupy přivezli asi 40 kg rybízu a já i mamka jsme měly o zábavu postaráno. Několik litrů šťávy a rybízového džemu už je uložených pěkně v chládku a i já se po dlouhé době těšila na tropické třicítky. Minulý týden nám konečně doma zprovoznili klimatizaci. Jsem pyšná na to, že mám takovýho mužskýho, který to dokázal zařídit a vyjednat s ohledem na můj na stav tak rychle. Takže si tu pěkně hovím ve 23 stupních a na terasu se chodím vlastně jen ohřát a zalít moje latifundie. Dnes mě čeká ještě návštěva ohledně montáže žaluzií a jsem ráda, že jsme vše potřebné stihli ještě v termínu před porodem, dokud je prďola schovanej pěkně uvnitř. Sice nevím, jak se tam s tím medicinbalem může vejít, ale vzhledem k tomu, jak tam sebou poslední dobou přehnaně mrská, to neví asi ani on sám.

Minulý víkend u našich byly historické slavnosti. Přijeli známí, a tak jsme se vydali na obhlídku. Chlapi samozřejmě zasedli k prvnímu volnému stolku s pivem v ruce a já jakožto pomalu se valicí těžkotonážní koule jsem s funěním padla na lavičku a dopřála si trochu toho vitaminu B a kvasnic také. Zámecký park sice není od našich nijak vzdálený, ale jak jsem postupně zjišťovala, není to nic pro mě. Teplo, delší chození a nemoc mouchy tsé-tsé (Šípková Růženka už není v kurzu, tohle musel bejt štípanec jak hovado – jelikož oči se mi zavírají už i za chůze) si vyžádaly svou daň. Na břicho bych si měla v posledních pár týdnech pořídit asi kárku, jakou měl Pivrnec ve svých malovaných fórcích, a tlačit ho pěkně před sebou. O zádech ani nemluvím. To, že jsem dosud nevěděla, co je to bolest v kříži, si už teď dokážu představit na vlastní kůži. A ten malej terorista? Ten si klidně chrupe, byť by měl být vzhůru a držet se mnou basu. Asi jako na posledním kardiotokografu, kdy jsme ho musely se sestřičkou trochu probudit tím, že jsem se dvakrát za sebou napřímila v sedě a odezvou byl asi jen na 10 vteřin vyšší tep a opět upadnutí do spokojeného spánku. „Ten to má teda silně na háku!“ divila se sestřička a já si jen spokojeně oddechla a pomyslela si: „Kéž by mu to vydrželo i po narození.“

Vendula právě prožila 36. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?