36. týden

Vše dopadlo dobře a my zdatně s Oliverkem pokračujeme dál. Za týden po našem propuštění jsem byla na poslední kontrole u svojí lékařky, kdy mi udělala ultrazvuk a potvrdila, že je opravdu zase vše tak, jak má být. Oliverek vyslyšel moje prosby, kdy jsem se ten den modlila, ať mě zase lékařka nevystraší dalším přijetím do nemocnice. A že jsem byla vylekaná, potvrdil i vyšší tlak, který byl po vyslechnutí dobrých zpráv opět v normě.

Dostala jsem potřebné papíry, kdy už si mě do péče přebere námi zvolená porodnice. S lékařkou proběhlo rozloučení, popřála nám hodně štěstí s tím, že se znovu uvidíme po šestinedělí. Na ambulanci porodního sálu už to s Oliverkem známe, takže přesně vím, co nás bude každý týden čekat. Už jsem i stihla první kontrolu podstoupit. Natočili mi monitor, kde sledují srdíčko miminka a udělali kontrolní ultrazvuk. Oliverek krásně prospívá a roste. Už váží 2700 g, takže to nebude žádný chudáček. Mám radost, že se mu u mě stále daří.

Zažila jsem i první poslíčky, které po teplé koupeli zase zmizely. Oliverkovi je zatím nejlíp u mě, tak by tam mohl ještě malou chviličku vydržet. I z tohoto důvodu byl náš víkend spíše odpočinkový. Tento týden byl zajímavý i v tom, že jsme s přítelem – tatínkem Oliverka byli fotit u fotografa. Fotograf je náš kamarád, takže se nám nadstandartně a se zájmem věnoval. Moc jsem si ten večer užila. Nejenom tím, že mě namalovala vizážistka, takže si dovolím říct, že mi to ten večer a i v požehnaném stavu opravdu slušelo, ale bylo to i zábavné. Snažit se dostat do některých pozicí s velkým pupíkem mi dalo kolikrát zabrat. A to nejenom se do nich dostat, ale se i zvednout. Až tehdy si člověk uvědomí, jak je neohrabaný a kila navíc jdou cítit.

Stálo to za to a výsledné fotky budou opravdu moc hezké. Aspoň budeme mít památku a Oliverek uvidí, jak to tenkrát jeho rodičům slušelo. Až se narodí, doplníme naši sbírku i o jeho fotky jako miminka.

Dá se říct, že se u nás pořád něco děje. Většinou je to v souvislosti s naším chlapečkem. Ale asi to tak má být a dává nám aspoň takhle o sobě vědět. Je pravda, že mě zkušenost s nemocnicí poznamenala. Není noci, kdy se mi nezdá, jak se klube na svět. Pokaždé to ale dopadne dobře a hlavně bez komplikací. Je zajímavé jak to podvědomí spolu s hormony pracuje. Možná je to i tím, že se nám porod blíží a může vypuknout co nevidět. My jsme ale připravení. Jak fyzicky, tak psychicky. Hlavně, abychom to oba zvládli ve zdraví. Kdy, kde a jak to bude už je vedlejší. A i na tu bolest člověk jednou zapomene, protože vím, že to bolet bude a hodně.

Bára právě prožila 36. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?