35. týden aneb Není čas na hrdinství

Na prohlídku v porodnici mám ještě čas, ale můj pan doktor má teď 2 týdny dovolenou, a tak jsme se museli přizpůsobit a přijet už teď. Vyřídila jsem pozdravy od mé doktorky z Prahy a mohli jsme se pustit do edukační části našeho programu, jak jej on sám nazval. Provedl nás od příjmu přes dvůr až na porodnické oddělení, kde nás předal sestrám se slovy: „To jsou moji miláčkové,“ a tím vlastně obeznámil mladou sestřičku s tím, že se mi teď bude věnovat. Čtvrtý porodní sál byl prázdný, a tak nás tam vyslal společně se sestřičkou, s černým humorem a se slovy: „Za půl hodiny se uvidíme. Papa!“ a zmizel v útrobách nemocnice.

Pak nastalo klasické kolečko jako ráno – kardiotokograf, měření tlaku, odběr a kontrola moči a zasloužilý 20minutový odpočinek. Na porodním sále jsem byla jak v Jiříkově vidění. Krásný, světlý, samostatný pokoj se všemi těmi přístroji, vedle porodního lehátka masážní vana, na tuto místnost navazovala koupelna se sprchou a za ní tzv. čekací místnost s několika gauči pro rodinu. Nádherně udělaný sál s veškerým komfortem. „Jen škoda, že nám to pan doktor Rath nedotáhl do konce.“ V porodnici jsou holt vidět velký peníze. Žádná velkovýrobna dětí, ale krásné prostředí a soukromí. Přesně tak, jak jsem si to představovala.

Po všech vyšetřeních na porodním sále si pro nás pan doktor zase přišel a čekala mě vstupní vyšetření včetně ultrazvuku. Přítel zatím čekal na chodbě, kde rozdýchával to, že když jsme odcházeli z porodního sálu, tak se právě v tu chvíli v sále vedle rodilo miminko. Trochu zelenej, vykulenej a orosenej zasedl do čekárny a já šla dovnitř. Vše proběhlo, jak mělo, a došlo i na odhadovanou hmotnost Vašíka. „3000 gramů.“ …Mno, na 35. týden docela kousek. „Kolik asi tak může ještě do porodu přibrat?“ zněla moje otázka a odpovědí bylo, že: „Klidně může vážit něco kolem 4–4,5 kg. No, co byste chtěli? Takoví krásní, mladí, vysocí lidé aby měli tříkilové miminko? No, to by bylo přeci proti přírodě.“ Začala jsem se rosit i na místech, které nemám. Ovšem když přišla otázka, muselo jít vše stranou. Proč bych to měla zapírat? Ano, mám ten problém a měla jsem ho i před těhotenstvím. Nemám se za co stydět. Prostě to tak je po mých prodělaných několika infekcích močových cest v dětství.

„Tak pokud je to tak, tak bych vám měl rovnou doporučit císařský řez. Konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale musím vás na to upozornit, že vzhledem k velikosti plodu a vašim zdravotním potížím by se vám váš stávající stav mohl ještě více zhoršit a měla byste s tím problémy už do konce života. Klasický porod vám tedy nedoporučuji.“ A bylo to. Nevím proč, ale víceméně v tom hrál velkou roli můj strach a úzkost z porodu jako takového, ale po vyslovení tohoto ortelu mi spadl kámen ze srdce a já se začínám s porodem mnohem lépe sžívat. Strach máme všechny a ten k tomu patří, ale mě tímto téměr opustil.

Během naší návštěvy se v porodnici narodili asi tři miminka a můžu říct, že když jsem byla svědkem nebo spíše jen posluchačem jednoho z porodů, když nářek matky vystřídal křik mrňouse, měla jsem co dělat, abych se schovala do té své tvrďácké ulity a zamáčkla slzu. Byl to krásný silný křik zdravého miminka, takový, který i já brzy uslyším, a bude to pro mě ta nejhezčí hudba v mém životě.

Vendula právě prožila 35. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?