Ještě nemám sbalenou tašku do porodnice, nechce se mi do toho.
Už i cvičení těhotenské jógy je hodně náročné. Minulý i tento týden jsem měla jen lehký oběd, ale to střídání poloh mi nedělalo dobře na žaludek. Večer na to pomohly mandle a meruňky.
Rychlejší chůzi už nezvládám, pomalejší někdy taky ne.
V metru mĚ pustil sednout tak desetiletý chlapec :).
V poradně jsem byla na prvním monitoru a paní doktorka mi řekla, že už mi dost tvrdne bříško a divila se, že nemám problémy, že si nestěžuji na bolest. Prý, že se děloha už nacvičuje na porod :-). No, každý to vnímá jinak a já to vnímám jako tlak v podbřišku, který znám občas z menstruace. Paní doktorka zkontrolovala děložní čípek, ten byl zavřený, tak je zatím všechno OK a na chystání tašky do porodnice je ještě čas :-).
Kamarádka mi doporučila knížku o zavinování miminek „Nejšťastnější miminko v okolí“, že potom krásně spinkají a jsou hrozně hodný, tak jsem na ten zázrak zvědavá :-).
Přemýšlím, jak naučím děťátko po sobě uklízet hračky. Je zajímavé, jak děti obecně nenávidí úklid. Aby vytahalo jednu věc, pohrálo si s tím, uklidilo a teprve pak šlo vytahat další. Je vůbec někdo na světě, kdo takhle své dítě dokázal vychovat :-)?
A taky vybíravost v jídle u dětí mě totálně vytáčí. Jak si děti vymýšlejí, co budou a co nebudou jíst. Jeden, že nejí brambory, druhý nejí knedlíky, ale po zapečených bramborách a knedlíkách s vajíčkem se můžou utlouct. A nejradši by se cpali sušenkami místo pořádného jídla. Není to podle mne vina „rozmazlenosti“, ale vina možností. Děti vědí, že doma ty sušenky jsou a vyvíjejí psychický nátlak na rodiče, aby jim je dali. Nejjednodušší cesta, jak se takového vymahače zbavit, je nakrmit ho sušenkami místo oběda. Jinak rodiče čeká tisíckrát odpovědět „ne“ na to, že sušenky teď před obědem fakt nebudou.
Obdivuji všechny rodiče na světě a jejich nervy! A jsem moc zvědavá na tu moji výchovu.
-352x198.jpg)
