33. týden

Byl to fajn pocit znovu zase vidět Oliverka na té velké obrazovce, jak se pohybuje, ťuká mu srdíčko a celkově se mění. Už jeho obrázky ale nebyly tak zřetelné, jako když byl menší a mladší. Protože už zabírá téměř celý prostor, šlo rozeznat jen hlavičku, tělíčko, páteř, nožičky a placentu.

Lékařka si ho celého poměřila. Už je z něho velký chlapík. Váží odhadem 2200g. Polohu má stále stejnou. Je hlavičkou dolů a pěkně nachystaný přijít na svět. Určitě se už neotočí. Když jsem ho viděla, opravdu by musel vynaložit hodně sil, aby se přetočil jinak. Má tam místa akorát.

Celkově jsem ráda, že ode mě dostává vše co potřebuje, aby ještě za těch pár týdnů stihl povyrůst. Termín nám zůstává stále na začátek listopadu. Akorát má chudáček málo plodové vody, tak mi bylo doporučeno přijímat více tekutin. Měla by se mu tím dotvořit. Snažím se tedy toto doporučení poctivě dodržovat.

Pravidelné odběry krve nám dopadly také dobře. Jelikož jsem si na výsledky měla volat až druhý den, měla jsem obavy, aby byly v pořádku. Strach se projevil i v mém nočním spánku, kdy od brzkých ranních hodin prostě nešlo zamhouřit oka. Nevyspalost se projevila i druhý den, kdy mi bylo i divně od žaludku. Prostě nervy pracovaly sice neoprávněně, ale pracovaly.

Zbytek týdne pro mě byl studíjní jak doma, tak i ve škole, kam nyní chodíme už jen 1x za 14 dní. Doma si pomalu začínám pročítat učivo, které bylo za tu dobu probráno. Je ho hodně. Opravdu samostudium a zkouškové období bude ještě hodně zajímavé. Jsem zvědavá, jak mi to mezi krmením a přebalováním Oliverka poleze do hlavy. Snad ho nebude moc trápit bříško, abych měla alespoň chvilku během dne k učení vůbec sednout.

Víkend jsme pojali výletně a to návštěvou příbuzných v Ostravě. Byl to příjemně strávený čas v kruhu rodiny a prostředí, které se za tu dobu hodně změnilo. Dostali jsme pro Oliverka i něco do výbavičky. Ten se ale bude mít. V neděli večer nás pak čekal návrat domů.

Září se pomalu přehoupne v říjen. Poslední měsíc, kdy bude Oliverek mojí součástí. Už je to jiné než na začátku. Občas mi otékají nohy, když dlouho stojím, tlačí mě žaludek a cítím se tak nějak veliká. Říká se, že poslední měsíc je nejhorší. I když mám celé těhotenství moc krásné, dá se říct bezproblémové, konec máme asi všechny maminky stejný. Všechny se těšíme, až ten velký pupík nebude a zase se budeme moci normálně najíst, ohnout nebo usnout ve svojí oblíbené poloze s pohledem, jak vedle spojeně spinká i to naše bezbranné deťátko.

Bára právě prožila 33. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?