32. týden – Nástup na studia

Jelikož v naší třídě nemáme klimatizaci, je to úmorné sedět nejméně 8 hodin v místnosti, ve které se nehne vzduch. Již první hodinu se výborně uvedeme. Já a moje kolegyně z práce totiž přicházíme pozdě a ihned dostáváme kárání od naší třídní profesorky. Těhotenské bříško neschovám, tak budu doufat, že si mě nezapamatuje. Červené až za ušima pokorně usedáme mezi další spolužačky a ani nemukneme.

Celý týden pilně naslouchám vyučujícím a přemýšlím, jak ty zkoušky z tak obsáhlého učiva vlastně zvládnu. Motivace mě ale neopouští ani po tom, co nám lékař přednášející jeden z odborných předmětů oznámí termín jeho zkoušky, která vychází na můj termín porodu a dává mi jasně najevo, že já se dala na studia a je to jen můj boj. Sotva zatlačím slzy a svádím to na svůj stav, kdy se mnohdy cítím přecitlivělá a brečím kolikrát kvůli blbostem.

Napadá mě: Bude Oliverek hodný? Nebudu moc unavená? Stihnu se věnovat Oliverkovi, příteli, učit se a starat o domácnost? I po těchto myšlenkách nás to s Oliverkem neodradí. Je to můj společník, který starosti i radosti prožívá se mnou. Oliverek má se mnou naštěstí soucit a celý týden se chová vzorně. Protože už vše vnímá, děláme si s holkama srandu, že by z něj mohl být fyzik, chemik nebo lékař. Kdyby mi tak pomohl i dostat to učivo do hlavy.  

Večer je určitě rád, že si máma po celém dni lehne a on se může konečně protáhnout. Jsem si vědoma, že když sedím v lavici tolik hodin s krátkými přestávkami, trvajícími sotva 10 minut, tak mu moc nepomáhám. Odpočítávám konec týdne a slibuji mu, že zase najedeme na náš běžný režim, kdy jsem zvyklá během dne odpočívat. Škola nás sice nemine, ale jednou za 14 dní. Věřím, že to zvládneme. Vždyť právě Oliverek, přítel, rodina a nejbližší kamarádi mi dodávají sílu a odhodlání něco dokázat dál, být v něčem lepší, chytřejší a vzdělanější. Naší večerní náplní už nebudou pohádky, ale zákon termodynamiky, metabolismus bílkovin nebo anatomie.

Nastává víkend a já mám v plánu vyrazit do města a odměnit se za celý týden nějakým pěkným dárkem. Samozřejmě dopadnu tak jako při většině těchto plánovaných akcí, nakoupím hlavně pro ostatní a sobě nic. Alespoň výborný oběd jsem si dopřála.

Příští týden nás čeká s Oliverkem kontrola u gynekoložky a velký ultrazvuk. Zase se dozvím, kolik váží, měří a jak se mu daří. Podle odhadu už by mohl mít něco kolem 2 kg a poznám to i na sobě. Bříško se zvětšuje a moje váha jde také nahoru. Za chvíli bude i čas, připravit si tašku do porodnice. Kdyby náhodou. Jak ji tam v rohu uvidím stát, půjde už opravdu do tuhého. Ale my se s tím všichni tři popereme. I tu bolest, ze které mám takový strach, zvládneme. Pro ten pocit, kdy ho poprvé budu mít v náručí a konečně se na sebe podíváme z očí do očí, by člověk obětoval cokoli.

Bára právě prožila 32. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?