3 narození

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Předminulou noc jsme měli s Tobym naše další poprvé. Je normální, že se občas budí. Zavolá nás z pokojíčku, když potřebuje čůrat, chce se napít, anebo má jen špatné sny. Teď ale zavolal s tím, že ho bolí noha. Moje taktika na Tobyho různé bolístky je, že mu to namažu obyčejným krémem a on je spokojený. Takový placebo efekt. Zkusila jsem to i tentokrát. Toby mě nechtěl pustit zpět do ložnice, počkala jsem, až usne. Usnul a po půl hodině byl opět vzhůru, plakal, mnul si chodidlo a říkal, že ho bolí noha. To už není náhoda. Zůstala jsem s ním v pokoji, masírovala mu nohu. Po hodině se opakovalo to samé. Když se probudil počtvrté, dala jsme mu sirup na bolest. Během deseti minut usnul a spal až do rána. Hned mě napadlo, že nejspíš roste a bolí ho nohy. Je fakt, že Toby roste hrozně rychle… a obzvlášť jeho chodidla, během posledního roku má o tři čísla větší boty. Máte někdo podobné zkušenosti? NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE

Na co jsem teď vysloveně natěšená, je dovolená. Odlétáme příští týden. Bylo by super, kdybychom nemuseli podnikat cestu letadlem a jako Arabela otočit kouzelným prstenem a být na místě, ale takhle to bohužel nefunguje. Proto vymýšlím, jak děti zabavit na palubě letadla. Vymyslela jsem toho spoustu, pro Tobyho. A nakonec mi došlo, že Toby je šťastný, když se může dívat na DVD a pro něj tudíž žádný problém. A teď zabavit Maxe…. Letíme odpoledne. Televize (respektive DVD) ho nezajímá. Nějaké hračky s sebou vezmu, ale nejsem si jistá, že upoutám jeho pozornost na dost dlouhou dobu. Pamatuji si na lety do Čech s Tobym, když byl v Maxově věku. Nejvíc se mu líbilo „otravovat“ ostatní pasažéry, na každého se usmíval a byl nadšený, když se mu podařilo s někým navázat oční kontakt. Náš let je teď ale přeci jen o něco delší (zhruba 3 a půl hodiny) a tak nezbývá než doufat, že ten čas prostě nějak vyplníme spánkem a navazováním kontaktů.

Také se pomalu psychicky připravuji na balení kufrů. Zatím jsem se k tomu nedostala. Chci začít dávat na stranu oblečení, které si s sebou povezeme. Vytiskla jsme si seznam věcí, které nezapomenout, jako například kabel pro nabíjení foťáku, jinak by nám byl celý foťák k ničemu. Koupila jsem si plážovou tašku a také jeden extra opalovací krém v malém balení, abych s sebou k bazénu nebo na pláž nemusela tahat velká balení. Protože s námi letí i Maxík, který pořád ráno a večer pije mlíčko, musím s sebou vzít lahvičky a ohřívač na lahve. A mléko! A co plenky? Musím vzít zásobu na celý týden nebo prostě vyběhnu něco někam koupit? Uvidím, až začnu balit, kolik zavazadel nakonec budeme mít. V našem hotelu je i prádelna, ale představa, že na dovolené peru se mi vůbec nezamlouvá.

Tobymu se blíží konec školního roku. Celá škola se pilně připravuje na sobotní vystoupení pro rodiče. Už se vidím, jak tam stojím a dmu se pýchou, když se na podiu objeví náš Toby. Já to snad i obrečím. To je přesně ono. Společně s Tobym se jsem se narodila i já – máma, kterou všechno dojme.

Doufám, že se vydaří víkendové počasí, protože v neděli se chystáme na dětský den, pořádaný českou komunitou. Měl by to být takový klasický dětský den, jak ho známe my. Skákání v pytlích, shazování plechovek míčkem. A nakonec grilovačka. Tady v Belgii Den dětí třeba vůbec „neslaví“. Mnoho lidí ani netuší, že nějaký Den dětí vůbec je. Na druhou stranu každý ví o Dni matek a později o Dni otců.

Mějte se krásně a po dovolené opět na napsanou.