Naše maličká o sobě dává vědět čím dál víc – hlavně v noci když chci spát. Některé dobře mířené kopance a šťouchance se mnou i pohnou. Je až neuvěřitelné, jak moc jdou cítit od někoho tak mrňavého. Zdá se, že má zajímavý spánkový režim (přesně opačný než je ten můj) – jen doufám, že jí nezůstane i po příchodu na svět? :o)
Nástup na cílovou rovinku zahrnuje taky daleko více času stráveného vyhledáváním WC kamkoliv se hneme, na což už jsem si celkem zvykla. Novinkou je pro mě ale celkem časté a dost nepříjemné pálení žáhy, které jsem před těhotenstvím vůbec neznala. Teď je téměř na denním pořádku, ale nejvíc nepříjemná je její nepředvídatelnost. Jednou je to z banánu, podruhé i po sklence džusu – takže se jí nedá předejít. Červená řepa mi nechutná, šťáva z vymačkané brambory teda taky nic moc – takže po většinu času prostě čekám, až to odezní samo. Snad jen jednou jsem byla nucená sáhnout po jedlé sodě, ale snažím se tomu vyhýbat.
Dál už jsou jen samé radostné věci. Malá se má k světu, jak už jsem říkala. Já jsem taky zdravá. Co víc si přát? :o) Procházky se snažím dodržovat co nejvíc, i když mi tvrdne břicho každých pár metrů a kopeček, který jsem dřív byla schopna vyběhnout mi teď dá zabrat téměř jako výstup na nějakou tisícovku. :o)
Za pár dnů nám končí „domácí vězení“, takže už nebudeme muset ven jen po obědě.
Minulý týden nám přišel kočárek, přebalovák a postýlka už jen čeká na složení. Zbývá provést inventuru a dokoupit pár maličkostí – no a sbalit si tašku do porodnice. Musíme být připravené na všechno. :o)
Ještě mě vlastně čeká jeden velký úkol – a to najít vhodnou dětskou doktorku, která hned nepředepisuje antibiotika. To bude asi oříšek. Ty opravdu dobré už nechtějí nabírat pacienty.
Vlastně mě čekají důležité úkoly dva – musíme si udělat jasno ještě u očkování. Nejsem si jistá co ano a co rezolutně ne. Takže mě čeká přednáška a vyhledávání rad odborníků, zvažování pro a proti…
A co vy, maminky. Všechny jste očkovaly?
Zuzana je v 29. týdnu těhotenství. Co se děje s jejím tělem?