29. týden aneb Nemoc Šípkové Růženky přichází

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Bolest zad se mi zatím obloukem vyhýbá, zvedání ze země trénuju pro jistotu denně při utírání pacek našeho psího miláčka, protože autojeřáb, kterej by mě při neschopnosti zvednout se sama, tu nikde v okolí nikdo nemá, ovšem s dýcháním je to tak trochu na prd. Ten náš malej terorista si vůbec neuvědomuje, jak je těžký dýchat za dva a tím, jak i on pěkně roste, mi to rozhodně neusnadňuje. Nemluvě o jeho stále se zvyšujícím nárokům na prostor v mém břiše při výkonu jeho gymnastických orgiích. Včera jsem z něj měla docela srandu. Říkám si, co tam to naše dítě vyvádí. Ve stejných frekvencích stejné pohyby na stejném místě. Vašík měl zkrátka svojí první škytavku. Po chvilce naštěstí přestala, ale samozřejmě mi při mém smíchu udělil pár bodyčeků do žeber.

Překonávání malých kopečků při ranních a odpoledních procházkách je pro mě absolutním a nadlidským výkonem hodného ocenění zdatného horolezce a tak jsem moc ráda, když na večerní venčení jde s naším psíkem přítel. A to ani nemluvím o schodech do druhého patra. Po této vysokohorské turistice většinou upadnu na gauči do kómatu a spím jak nemluvně. Únava je mým každodenním přítelem, Šípková Růženka je proti mně absolutní břídil.

Vzhledem k tomu, že nejsem kurzový typ a nenavštěvuji žádné kurzy, nepřipadá mi to nijak zvlášť důležité, ale spíš mi to přijde jako zbytečné tahání peněz z kapsy, tak jsem si pořídila alespoň časopis a díky mé mamce mi bude chodit i jeho předplatné, ve kterém jsem se dozvěděla pár zajímavých věcí ohledně toho, jak bychom měli postupovat ohledně příjmení prcka, když nejsme manželé, jelikož oba dva jsme šťastně rozvedeni, i když já asi víc, a opravdu si nedokážu představit, že by naše dítě mělo příjmení po mém bývalém manželovi – věřím, že přítel by z toho taky neskákal příliš vysoko. Už taky vím, co je vlastně mateřská, co rodičovská a co vše se musí zařídit a oběhat po porodu a že prcek bude pojištěn u stejné pojišťovny jako já a podobně. Informace se na mě nahrnuly ze všech stran a tak jsem zase o něco chytřejší. Na internetu jsem také našla velmi zajímavé recenze na jednu zdravotní pomůcku, která by Vám měla usnadnit porod a zamezit nástřihu hráze při něm. Takže už ji mám pro jistotu doma a máme ještě pár týdnů na to, začít cvičit.

Představa následujících dvou měsíců mě trochu znervózňuje. Zatím to zvládám dobře. I vedra jsem přežila ve zdraví, mokré studené ponožky zaručeně srazily teplotu přehřívajícího se kotle. V hlavě mi lítá opět milión myšlenek: Jestli mám opravdu vše? Což nemám, ale aspoň to základní do porodnice. Co se bude dít pak? Jak to všechno zvládnu? Co strach? Bude se mi lepit na paty, až půjde do tuhýho? A co já? Nechávám tyhle otázky zatím volně plynout kolem mé hlavy jen v uzavřených bublinách a snažím si jich moc nevšímat. Stejně si na spousty z nich pak při tom fofru ani nevzpomenu a nakonec stejně zjistím, že jsem to zvládla, aniž bych se u toho nějak moc namáhala.

Příroda nás na to všechno přeci připravila a my nejsme mužský, takže to musíme zvládnout. Těhotenství není rýmička, pánové, ani procházka rajskou zahradou. Měli byste si nás hýčkat a po tom všem i více vážit. Jsme to přeci jen my, které vše odřeme za Vás. Hodně sil, milé nastávající maminy a nechte se konečně taky trochu rozmazlovat, protože si kdy jindy byste si to zasloužily, když ne teď. 🙂

Vendula právě prožila 29. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?