28. týden aneb Horor při nakupování těhotenského oblečení

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Nejdříve jsem ho sháněla nejdřív po internetu, ale nakonec jsem zvolila přeci jen lepší a snadnější cestu a tou byla návštěva obchodu s těhotenskou módou. A o zábavu bylo opravdu postaráno. Cenovek jsem si moc nevšímala a brala věci, které mi padly do oka a „mazala“ s nima hned do kabinky. Rychle to hodit na sebe, vyzkoušet, obkouknout se, pokud možno ze všech stran, zaplatit přítelovou kartou a rychle z toho pražského blbince pryč.

Omyl, drahá! Nezapomeň na to, že jsi těhotná! Že se s tebe stává funící neohrabaná koule. Na ruce mi viselo asi šest kousků na vyzkoušení, při čemž se mi tak moc ty věci líbily, že jsem, při sundávání jedné velikosti, shodila půlku ramínek za sebou. Nevím, čím to je, ale přeci jen mám problémy spíše s přední částí těla než se zadní. Než jsem všechno sesbírala ze země, byla jsem zralá akorát tak na sprchu a cítila jsem se jako při překonání kanálu La Manche a to doslova a do písmene. Kabinky jsem naštěstí našla po pár minutách rekognoskování terénu z místa, jelikož jakýkoliv další pohyb by mohl znamenat národní katastrofu. Konečně! Kabinka. Kabinka o rozměrech metr na metr. Ups!. Že by nový začátek mého dalšího divadelního představení? Slim těhotenské kalhoty, které jsem si na sebe ten den vzala, jelikož jsem opravdu nepočítala s tím, že bych si je měla někde několikrát za pár minut sundávat a nandávat, bylo nadlidský úkon vysvléct. Držely na lýtkách jako zakousnutý teriér do černé při honu. Balancováním na jedné noze, při čemž druhá byla skrčená a já se jí pokoušela domluvit, aby konečně povolila obepínající kalhoty a podařilo se mi ji vyprostit z krokodýlího sevření, nakonec povolila a jedna z mých laních noh byla vysvobozena. Ono mít dlouhé nohy je sice krásné, ale v těhotenství poněkud dosti nekomfortní. Při balancování jsem připomínala Jaroslava Duška v Pelíškách, jak stepoval před záchodem, s tím rozdílem, že já balancovala na pokraji zděšení, zda se zamotám do závěsu a vypadnu polonahá do uličky nebo mě zachrání na poslední chvíli zachycení se kabinky.

Když se dílo zadařilo a myslím, že s tímto výkonem bych si mohla dojít rovnou pro nominaci na Oskara za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli, jelikož hlavní roli sehrálo jedinečně moje břicho, které při jakémkoliv pohybu a otočení se v kabince neustále do něčeho naráželo. Když jsem tedy vyzkoušela všechno, co jsem si natahala do kabinky a zhodnotila, že mi opravdu těch pár kousků oblečení stačí a že se nechci už nadále vystavovat trapasům typu, strašné zvuky a funění ozývající se z kabinky nebo poskakování , podupávání a nezvyklý pohyb za závěsem s tím, že každou chvíli se vyvalí minimálně nosorožec, odnesla jsem menší kousky zpátky na věšáky s opatrností pyrotechnika, který se opravdu nesmí dotknout svým pozadím o ten pomyslný červený drátek, v mém případě věšáku za mnou a šla k pokladně.

Jak mi bylo mým drahým „doporučeno“ při předávání jeho karty do mých rukou a mých blýskajících se očiček, abych byla na ni hodná, tak jsem to i dodržela a po nákupu se šla zchladit ven na čerstvý vzduch. Pořádně se nadýchnout, vydechnout a spokojit se s tím, že tady, na parkovišti, už fakt nic neshodím a když budu stát na jednom místě, tak mě přítel i najde a budeme moci jet v klidu domu.

Inu s nákupy bychom měly začít rozhodně dříve, milé dámy. Jelikož se po té vyhneme různým spekulacím a konspiračním teoriím o tom, co to je v tý kabince. Krásný den všem kulatým. : -)

Vendula právě prožila 28. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?