27. týden – rušný i krušný

Můj drahý měl narozeniny, takže nás čekala oslava ve formě grilovačky s jeho rodinou, kterou jsem krutě odnesla. Pochutnala jsem si na grilovaném hermelínu, hodinu po předkrmu jsme si dali mňamku v podobě grilovaného plecka… No a další hodinu po té jsem myslela, že nastala moje poslední hodinka. Měla jsem neuvěřitelné křeče, které přicházely v celkem pravidelných intervalech (tohle už jsem dlouho nezažila). Křeče byly snesitelnější, když jsem si břicho zahřívala rukama, takže mě napadla spásná myšlenka a napustila jsem si teplou vanu. To byla úleva – ležela jsem v ní dobrou hodinku. Když už jsem měla pocit, že nebezpečí je zažehnáno, vylezla jsem ven a dala se do umývání nádobí – hosté už nás opustili, ani jsem se nezvládla jít rozloučit. Křeče se ale začaly během mé lehké pracovní aktivity vracet. Rychle jsem zahodila talířek a šla jsem ulehnout k tv. Rukama si zahřívala břicho a přemýšlela, jak to asi snáší malá. Cítí moji bolest? Ví, že je něco špatně? Křeče pomalu ustupovaly a já mohla konečně, vyčerpaná celým dnem i bolestí, usnout…

Dva dny na to nás čekalo pokračování oslav další grilovačkou, tentokrát s mojí rodinou. Opět hodně běhání a chystání, ale tentokrát jsem vynechala grilovaný hermelín a byl z toho prima den bez jakékoliv újmy – jen s příjemnou únavou. :o)

No a posledním „nezapomenutelným“ zážitkem bylo vyšetření na těhotenskou cukrovku. Tenhle zážitek bych si ale nerada zopakovala. Musí (?) se absolvovat mezi 24. a 28. týdnem těhotenství a dle mě je to zbytečné stresování těhulek i miminek. :o( Vyšetření chápu jako nutné zlo u těch, které k tomu mají (nebo by mohly mít) dědičné dispozice, ale jinak je to týrání. :o(

Těhotná žena musí brzy vstát, jelikož první odběr krve Vás čeká už v 7 hodin (já nespala už od pěti ráno :o( – nějakých 10 hodin před odběrem nesmíte nic jíst a pokud možno ani pít. Pokud je to opravdu nutné – pak si můžete dát čistou vodu. (Já teď třeba piju jako jalůvka, takže být bez tekutin tolik hodin nepřipadá v úvahu.)

Takže od 7 ráno, hladová s motající se hlavou a unavená z nevyspání, čekáte připravená v čekárně na odběr krve. Samozřejmě Vás nevezmou na čas, i když jste jediná v čekárně (personál si musí první dát kafíčko – asi). Takže o cca půl hodiny později se Vás konečně někdo ujme a vezme Vám tu krev. Dalším krokem je, že Vám přinesou čistou glukózu a to 250ml. Chtěla jsem to vypít jen tak – radši 250 ml něčeho nechutně sladkého, než 500ml něčeho sice trochu naředěného ale pořád hnusného. Měla jsem smůlu – bylo mi řečeno, že se to MUSÍ naředit a to tím hořkým černým čajem, který jsem si měla přinést. No, nepřinesla. Černý čaj jsem nikdy nepila, v době těhotenství (kdy je to naprosto nevhodné) s tím určitě začínat nebudu. Bylo mi tedy milosrdně dovoleno si glukózu naředit vodou. Sestřička u mě stála jako bachařka a kontrolovala, jestli to dám – nebo nedám. Řekla jsem jí, že tak rychle to určitě nepůjde. Bylo mi tedy sděleno, že na to mám deset minut a přijde si mě zkontrolovat. Musím přiznat, že při posledních 100ml jsem měla co dělat, aby to zůstalo v žaludku. Sestřička přišla, jak slíbila a oznámila mi, že za dvě hodiny bude další odběr – do té doby nejezte, nekuřte (to měl být asi pokus o vtip) a nic nepijte – ani vodu. A bylo mi doporučeno se jít projít, což mě dost překvapilo. Nečekala bych, že pošlou hladovou těhulku s žaludkem naplněným glukózou samotnou, bez dozoru někam na procházku. Co kdybych sebou sekla? Ustála jsem to, ale ty dvě hodiny byly nekonečné a mě se chtělo neuvěřitelně spát, měla jsem hroznou žízeň a bála jsem se jít na záchod – protože představa i mírného předklonu pro mě byl jasný příslib zvracení – tu glukózu jsem v sobě držela silou vůle. Po dalším odběru jsem do deseti minut obdržela výsledky: „Tohle dejte svému lékaři.“ Ani se neobtěžovali mi vysvětlit, jak na tom teda jsem. :o( Ale umím v tom číst – takže vím, že dobře. :o)

Holky, zajímalo by mě, jestli jste tento test taky podstoupily a jestli jste měly stejné podmínky? Posílají na ně automaticky všichni doktoři, nebo jen někteří?

Zuzana je v 27. týdnu těhotenství. Co se děje s jejím tělem?