26. týden: Plánovaná dovolená

Můj závazek, že nebudu jíst moc sladkého, za pár dní selhal. Tam si zobnu čokoládu, koláč, na oběd sladkou kaši a večer před odběrem mě přepadla tak velká chuť na krupici s kakaem, že jsem si ji musela dát. Chuť přebila veškeré odhodlání. Ale budu doufat, že i tak se pořád pohybuji ve zdravé hladině mojí cukrové konzumace.

Vypití 500 ml sladké vody nebylo až tak hrozné. Chuť připomínala limonádu sprite se štiplavým koncem na jazyku. Teď ještě vyčkat na 2 odběry a můžeme se s Oliverkem konečně nasnídat. Za odměnu mám připravenou sladkou snídani. Po výsledcích si ji můžu v klidu a bez výčitek vychutnat, i když úplné výsledky se dozvím až u své gynekoložky za 3 týdny. Potom hurá domů a odpočívat.

Dnes mě čeká i poslední směna v práci před očekávanou 14ti denní dovolenou. V březnu mi to přišlo daleko, teď už každým dnem odjedeme. Poslední dny mě často přepadala únava a vidina brzké dovolené mě táhla kupředu. Potřebuji ještě dokoupit poslední maličkosti, potraviny spolu se surovinami pro uvaření pár jednoduchých jídel, které budeme brát s sebou a můžeme vyrazit. Oblečení už mám skoro připravené, řekla bych, že ho mám i hodně, ale neodpustím si nevzít nové šaty, tílko nebo plavky, které jsem náhodným nečekaným nákupem pořídila při nedávné návštěvě města. Ve sladce růžové budu vynikat. Ještě s mým rostoucím bříškem, mě určitě nikdo nepřehlédne. Ne, že bych výrazně stála o pozornost, ale pořád se chci líbit i v tomto významném životním období, kdy se mi mění nejen tvar postavy, ale i kila jdou pomalu nahoru.

Zašla jsem si na manikúru, kterou si ráda poslední 3 roky na dovolenou dopřeji. Je to pro mě vzácnost. O nehty sice pečuji pravidelně, ale mít ještě k tomu výrazný lak, to se jen tak nepoštěstí. V práci musíme mít nehty krátké a nevýrazné, abychom miminkám neublížili, tak se tento pokyn snažím dodržovat. Ani to nevypadá moc dobře před lékaři a rodiči, když o jejich drobečka pečuje sestra s výrazným lakem. Hlavně na sebe výrazně neupozorňovat.

Snad zvládneme s Oliverkem tu několika hodinovou cestu do jižní oblasti v Chorvatsku. Je to naše poslední dovolená předtím, než budeme rodina. O to, že by to přítel nezvládl odřídit cestu sám vůbec strach nemám, plně mu důvěřuji a vím, že s námi pojede opatrně, vždyť taky veze svoje dva největší poklady. Spíš mám strach z ostatních řidičů, kteří svojí neuváženou rychlostí mnohdy hazardují jak se svým životem, tak i se životem jiných. Vím, že si nějaké komplikace nemůžu připouštět, člověka to ale napadne, zvlášť když čekáme Oliverka.

Zrovna včera, když jsem ležela, vyboulil se tak, že jsem poprvé pohmatem cítila buď část zad nebo jeho hlavičky. Nedokázala jsem to rozeznat, protože vím, že každou chvilku si tam leží jinak. Byl to zvláštní pocit, pocit, kdy je ve vás něco živého a konečně si to můžete dalším ze svých smyslů uvědomit. Je to něco neuvěřitelného i to, jak každý týden udělá nějaký nový pokrok a mě to pokaždé mile překvapí. Už vznik samotného života je pro mě zázrakem a jsem vděčná, že toho mohu být součástí. Je to dar, stát se mámou.

Příště se pochlubím, probíhala naše dovolená, na kterou se tak těšíme. Věřím, že vše bude bez problému a bezpečně se zase vrátíme domů k našim nejbližším.

Bára právě prožila 26. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?