26. týden aneb Záněť zvukovodu a jiné rozmary přírody

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Strávili jsme v prodejně „pár“ minut a nakonec jsme vybrali kombinaci vč. autosedačky a já konečně šťastná, že už je aspoň něco zase málo za námi vyřízené, jsem si doma v notýsku mohla s klidným svědomím odškrtnout. Vzhledem k tomu, že i u kočárků platí, že za design se většinou platí a za limitované edice ještě více, ušetřilo se na kočárku poměrně slušně pár tisíc z původního plánu a tak slečna prodavačka vycítila možnost zbylého budgetu a vrazila mi hned do ruky úžasné tašky na kočárek. Cenově se ty kabely pohybovaly asi jako jedna z mých oblíbených značek kabelek Paul´s boutigue. No ale co, ušetřilo se, tak si můžeme dopřát dokonalou kabelu na kočár a ještě s ní udělat spousty parády třeba i jen na obyčejném nákupu.

Včera večer, než jsem šla spát, jsem zpozorovala, že něco není v pořádku s mým uchem. Bylo nateklé a trochu pobolívalo. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti a pokusila se bolest zaspat. Ta mrcha se ozvala někdy kolem třetí ráno, kdy jsem si připadala, že mi v uchu leze minimálně krajta, která se tam samozřejmě nemůže vejít, a ucho samotné mi nateklo do rozměrů malého slůněte. Asi je něco špatně. Ráno jsem teda neváhala a zajela rovnou na ORL. Jakožto nový pacient jsem měla trochu smůlu, jelikož čekárna byla plná rodičů s dětmi, nejen s problémy ušními, ale i krásně chrchlajícími a prskajícími kolem sebe. Nemluvím o pokračování úspěšného hororu Vřískot, které se s každým vstupem do ordinace ozývalo přes polstrované dveře. Kluk sedící proti mně, který přišel chvilku po mě i se ségrou a maminkou, vyvalil oči, otevřel pusu a pak se psím pohledem na svojí mámu řekl: „Já neci, aby mě pani dotorka píchala!“. Pár teenagerů kolem se zachichotalo a já čekala na to, až ti všichni přede mnou, kteří byli objednaní, odejdou a budu moct jít na řadu já. Do toho jsem sledovala dění kolem sebe, jelikož čekárna byla opravdu plná dětí nemotorně se ťapajících až po ty, kteří to měli na háku a stejně zatáhli nějakou tu hodinu vyučování včetně písemky.

Bolestivost ucha stoupala i s vyššími decibely, které vydávaly dětičky v dětském koutku hned za mnou. Plast o plast, dřevěná kostka o dlažbu, autíčko na setrvačník, kvákající žába (čí tohle byl nápad, to sem dát) a mnoho dalších velice příjemných zvuků pro můj již tak dost rozbolavělý sluch. Tím rambajzem se samozřejmě probudil i Vašík, který začal v břiše metat přemety a tím mi na klidu taky moc nepřidal. „Neměla byste jít nějak přednostně, když jste těhotná?“ Dobrá otázka, ale jak bylo vidět, holky z ordinace v tom měly svůj systém.

Když už jsem se konečně dostala dovnitř, tak mě paní doktorka seznámila se zánětem zvukovodu a že to opravdu není příjemná záležitost (Jako fakt? No, nekecej!) mi doporučila kapky a vydržet tu bolest. Jelikož my těhotný máme holt na nějaký zklidňující prášky honem rychle zapomenout.

S klidem jsem odjela domů, že bolest snad už bude zažehnána. Teď si jdu vyzvednout kapky do lékárny a za to utrpení a téměř tři hodiny v čekárně si zajdeme s Vašíkem do cukrárny pro větrník.

Každou bolest jde přeci tak trochu oklamat. Tak buďte na sebe hodné a držte se.

Vendula právě prožila 26. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?