26. tt – Test na cukrovku

Přečetla jsem si o testu hodně článků, jak to probíhá atd. Někde psali, že když to člověk nezvládá vypít, může si do toho dát citron nebo zapít černým čajem. Chvíli jsem řešila, jestli se na to budu nějak speciálně chystat a „pojistím se“ citronem a černým čajem. Pak jsem si ale řekla, že nebudu bláznit, že to přece nic tak hrozného být nemůže.

Kamarádka mne strašila, že to je odporný zážitek ten supersladký nápoj vypít. Že se jí z toho dělalo špatně a bylo skoro nemožné to v limitu, který na to měla (cca 5 minut) vypít. A že je zvědavá, jak to bude chutnat mně.  To já jsem byla tedy taky zvědavá.  Nejvíc jsem se bála toho samotného vypití. To jsem však ještě netušila, že budu mít úplně jiné zážitky, na které mne kamarádka ani články vůbec nepřipravily.

Dala jsem si radši časovou rezervu a na polikliniku přišla brzo, už kolem v 7:25. Sestřičce jsem se omlouvala, že klidně počkám do těch osmi. Byla moc milá a říkala, že je jí to jedno, že klidně můžu  jít hned.

Nejdřív kontrolní odběr z prstu, jestli nemám vysoký cukr už nalačno. Měla jsem 4,6, což je prý super hodnota. Kdybych měla nad 5,1 (zvýšenou hodnotu), poslali by mne domů a přišla bych jindy. Pak odběr žilní krve pro přesnější zjištění hodnoty nalačno. Potom jsem dostala vypít 300 ml roztoku glukózy, sestřička mi tam přilila hodně citronu. Začala jsem to pít – a bylo to úplně v pohodě, dokonce klidně řeknu, že mi to chutnalo. 🙂 Bylo to teda super hodně sladké, ale vzhledem k mému probíhajícímu „sladko-žravému období“, mi to přišlo celkem k chuti. Jen trošku problém dopít byly poslední čtyři loky, to už toho sladkého bylo fakt hodně, ale v pohodě. To horší ale mělo přijít až potom.

Šla jsem do čekárny a měla se za hodinu zastavit na další odběr. Sedla jsem si a začala číst časopis. Zvýšení cukru se mnou dost zamávalo, udělalo se mi najednou zle. Točila se mi hlava, bylo mi slabo jako na omdlení a špatně od žaludku s pocitem na zvracení. Přestala jsem číst a vydýchávala to. Chvíli jsem ale nevěděla, jestli dřív omdlím nebo budu zvracet nebo obojí najednou. Sestřička průběžně vykukovala, aby mne zkontrolovala jestli jsem OK. Nechtěla jsem být za padavku, tak jsem jenom řekla, že se mi točí hlava a není mi moc dobře. Sestřička na to, ať se trochu napiji čisté vody a ať si klidně dám nohy nahoru, když mi to bude pomáhat. A zhoršení že mám hned hlásit. Trochu jsem se napila a pomalu se to zlepšovalo. Na odběru po hodině už mi bylo mnohem líp, došla jsem do ordinace už bez obav, že omdlím. Pak ještě jednu hodinu čekat a poslední odběr. A hotovo.

Takže z mé zkušenosti samotné vypití nebylo úplně to nejhorší. 🙂

Helena právě prožívá 26. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?