25. týden aneb René(ie), já a Vašík

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Když se chystáme s psíkem na procházku, abychom splnili jednu ze tří dávek procházek denně a byli tak aspoň trochu fit a nestával se z nás jen domácí kynutej knedlík, a sehnu se k zavázání bot, tak už je tu zase. Takže, milé pálení žáhy, vyzrála jsem na tebe a vím, co na tebe platí. Žádný ohýbání v pase, když tak, tak si jednoduše dřepnout. Pálení žáhy v posteli? Nene, žádný takový. Pěkně víc polštářů pod hlavu a je vystaráno. Dnes jsem to vyzkoušela. Můžu říct, že o žáze (to je strašný slovo) jsem celou noc vůbec nevěděla, za to moje krční páteř mi moc vděčná nebyla a do této doby se mnou uraženě nemluví. No nic, jsem ráda, že dnes dorazil můj nový společník do postele a tím je těhotenský polštář. Trocha pohodlí a dostatek nahňácané peřiny mezi nohama můžu dnes konečně vyměnit za třímetrovou žížalu. Jsem zvědavá, jak se osvědčí a jak se s ní já, která se nerada dělí o svojí část postele, budu dělit.

Minulý týden mi přišel email od porodnice, kde jsem byla původně registrovaná, že mám jednoduše smůlu, že se rekonstrukce porodního sálu bude konat přesně v mém termínu porodu a že bych si měla najít náhradní alternativu. Jasně, necelé tři měsíce před porodem. Určitě na mě všude budou čekat s otevřenou náručí. Zaplaťpánbůh za Kladno, které jsem si pro jistotu zařídila už během posledního screeningu a můžu tím pádem být v naprostém klidu.

V příštím týdnu mě čeká test na těhotenskou cukrovku. Mám se připravit na to, že tam u nich ztvrdnu dvě hodiny kvůli odběrům. Ta představa mě příliš nenaplňuje, ale když je to třeba, tak to budu muset holt vydržet. Konečně jsem se také pustila do malování pokojíčku a začíná se nám to konečně trochu rýsovat. Budu moct odškrtnout alespoň jeden z několika úkolů, které mě/nás ještě čekají. Docela mě i těší, že má být o víkendu ošklivě a tak se budeme moci jet podívat do velkoměsta na kočárky a další nezbytnou výbavičku do pomalu se rýsujícího pokojíčku. Chtěla bych mít vše hotové, dokud na to stačím, dokud mi nepřekáží velké břicho a nefuním při každé menší námaze jak sentinel. Při včerejším výstupu na schůdky, když jsem zrovna malovala krtkovi kalhotky, se mi dokonce zamotala hlava. Holt se ten můj organismus ozval, abych slezla a hodila se laskavě aspoň chvilku do klidu. A to, že se mi dělá špatně už i v autě při koukání se do telefonu, mě už taky vůbec nepřekvapuje. Připomíná mi to moje dětství, když jsme se dokázali jako malé děcka hodiny a hodiny točit na kolotoči a pak nám nebylo zrovna nejlíp. Jednoduše se mění moje návyky, ty, na které jsem byla zvyklá a které mi nedělaly sebemenší problém, jsou teď pro mě jako výstup na Mount Everest.

Měním se já, mění se prcek a já se těším, až ho konečně příští týden zase uvidím a to hned ve 3D.

Vendula právě prožila 25. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?