25. týden

Oliverek zase povyrostl, je u něho zřetelně už vidět obličej. Troufla bych si i říct, že v něm vidím tatínka. Ale vše se ukáže až se narodí. Třeba aspoň povahově by mohl být po mě. Začínají mě napadat myšlenky, jaký asi bude, jak bude vypadat a to čím dál víc. Asi je to zřejmě tím, že se všechno blíží mílovými kroky.

Na konci srpna jdeme na 3D ultrazvuk a tak jeho obličej uvidíme lépe. Jsem na něj zvědavá. Při vyšetření samozřejmě nezapomněl překvapit opět svojí nečekanou pózou. Tentokrát se na mě díval, ale s nohou za hlavou. Jak si ji tam napolohoval, na to jsem zatím nepřišla. Tím by se vysvětlilo i kopání na dvou místech, co často cítím. Ale tento důvod by mě nenapadl. Je pravda, že má v bříšku pořád ještě dost místa i na tyto gymnastické pozice, které už třeba nikdy neudělá. Asi si říká, ať si to pořádně užiju, když ho chci zase pozorovat. Je to moje malá šikulka.

Příští týden mě čeká OGTT neboli vyšetření glykemické křivky. Mým úkolem bude odběr nalačno spojený s hladověním, poté vypití sladkého nápoje a následující další odběr na cukr v krvi. Vyšetření tak může odhalit případnou těhotenskou cukrovku a porod velkého dítěte. Ne každá maminka má k tomu dispozice, také není povinný, ale já ho raději absolvuji. Sladké mám poslední dobou ráda a tak aspoň budu vědět, zda jeho konzumace nepřesahuje zdravou hladinu. Snad to vypití nápoje zvládnu. Slyšela jsem, že to příjemné moc není, někomu je z toho dokonce na zvracení, ale co by člověk pro dobro svého miminka neudělal. Než mít pak 5 kg cvalíka a sama se potýkat se zdravotními problémy, to vydržím za každou cenu.

Zároveň s nadcházejícím měsícem vstupuji do posledního pracovního měsíce před nástupem na mateřskou dovolenou. Čeká mě ještě asi 8 směn, zbytek pokryje dovolená a už budeme s Oliverkem doma. Odpočívat, čas si rozvrhneme podle sebe a konečně doženu i návštěvy u kamarádek, kterým to slibuji. Sice se mi po práci bude stýskat, mám ji ráda a i po deseti letech mě stále naplňuje, ale cítím na sobě, že je potřeba myslet na toho druhého, za kterého nesu veškerou zodpovědnost.

Tím, že v práci pořád chodím, předkláním se, to všechno asi Oliverkovi moc nesvědčí. Už to dokážu rozeznat a vím, že když začne v některé poloze více kopat, nelíbí se mu to, musím změnit polohu a na chvilku se posadit. Výjimkou je poloha na zádech, u ní vím, že kope pro naši radost.

Co víc k dnešnímu týdnu dodat, asi jen to, že se máme dobře a za týden se budeme pomalu připravovat na naši poslední dovolenou ve dvou v Chorvatsku, kam nás gynekoložka bez obav pustila.

Bára právě prožila 25. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?