24. týden aneb Jak se stát boxovacím pytlem za 9 měsíců

KLUB TĚHULEK! VENDULA Ještě si živě pamatuju, když mi ani ne před pár týdny říkali, jak vypadám dobře, že to těhotenství na mě není ani moc vidět, že mám malý bříško a podobný lichotky. To, že se otočí týden a z Vás se stane strýček Pompo ( už mi chyběj snad jen ty lacláče) a začínáte zvažovat nákup nového šatníku, by mě ani ve snu nenapadlo. A tak jako miloučké mládě vorvaně se začínám taky pohybovat. Najednou je problém udýchat malý kopeček, ze standardní procházky svižným tempem se psem se stává trasa pražské MHD, tedy samá zastávka a mým úhlavním nepřítelem je řítící se šnek s úsměvem na rtech, který proletí kolem mě snad světelnou rychlostí.

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Domácí práce taky už nejsou, co bývaly, po pár tazích mopem si připadám jako po vzpírání v těžké váze. Spánek? To, co jsem donedávna milovala a mohla si toho dopřát do sytosti, se stává jen pouhým snem, jelikož kromě toho, že moje oblíbené noční toulky mezi ložnicí a koupelnou neberou konce, ale můj drahý si prostě nedá říct a musí řezat dřevo třeba i ve tři ráno, mě v poslední době hodně často navštěvuje kamarádka nespavost. Neustálé převalování se z boku na bok, jelikož jiná poloha i ta moje nejoblíbenější na břiše, už jaksi není možná, pomlaskávání na pána od vedle, mě dokonale dokáže zabavit minimálně na dvě hodiny čistého času. A to ani neříkám, že když začnu korigovat hluk řinoucí se od cirkulárky, kterou vydává můj drahý, dokonale probudím i prcka, který mě velice rád napodobí a kopne mě do některého z mých orgánů.

Je milé o něm vědět, ale někdy se opravdu dokáže trefit i do míst, které mě dokážou velice rychle probudit. Začínám sledovat jeho denní režim, kdy spí, kdy se snaží na sebe upozornit svými gymnastickými kousky v podobě: „Mámo, koukej, tohle je moje noha a tohle je moje ruka!“ a já si připadám tak trochu jako přerostlý boxovací pytel. Můžu ale se stoprocentní jistotou říct, že jsem tím pytlem ráda, i když si občas říkám: „No, počkej, až vylezeš, ty pacholku. Já ti to vrátím!“

Jak se začíná venku všechno zelenat a na teploměru se objevují hodnoty hodné letní teplot, začínám mít trochu obavy z toho, jak strašně to letí. Že se vlastně už nacházím na začátku sedmého měsíce a že stále nemám nic hotového. To nemluvím o tom, že cvičení, které jsem si plánovala, je stále jen v plánu a nějaké další aktivity jako předporodní kurzy a jiné podobné, mě zatím nechávají naprosto chladnou. Jsem tak nějak na to všechno sama. Měla bych se nad sebou zamyslet a nejen já a začít s tím už konečně něco dělat, dokud to ještě jde, jelikož podle toho, jak rychle roste bříško, už mi moc času na vymalování pokojíčku a zařízení všech věcí, zbývá opravdu málo času. Představa toho, jak maluju na zeď krtečka a břichem mu přitom mažu polovinu těla, mě rozesmává. A bude „hůř“!

Takže drahé těhule, stále se držte hesla, že s úsměvem jde všechno líp a nakonec to stejně všechny zvládneme na jedničku.

Vendula právě prožila 24. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět co se děje v tomto týdnu?