Dozvěděla jsem se, že předporodní plán vypisovat vůbec nemusím – ne všichni si ho čtou a vše co si do plánu napíšu s velkým NE, může být zdravotníky změněno na „ano“, a dobře zdůvodněno – takže stejně nic nezmůžu.
Že průběh mého porodu se bude odvíjet ne dle mých potřeb a mého dítěte, ale dle člověka – který bude zrovna sloužit. Jaké mám tedy šance na co nejpřirozenější porod bez uspěchání? Netuším.
Začínám čím dál víc litovat, že nejsme zemí, kde se může oficiálně rodit doma pouze za dozoru porodní asistentky.
Ano, bude to náročné. Ano, vím, že to bude hodně bolet. To všechno si uvědomuji, ale není to nic, co by mě děsilo tak, jako představa nepříjemné porodní asistentky či dokonce doktorky – která by nade mnou měla mít moc v době, kdy budu naprosto bezbranná. Z toho důvodu taky chci mít partnera ve své nejtěžší hodince při sobě – aby mě bránil.
Zřejmě to není dobrý přístup, a měla bych myslet pozitivně – třeba budeme mít štěstí na úžasný personál. Radši budu ale připravena na nejhorší a pak mile překvapena, než naopak. Naše maličká už ve 20. týdnu vážila 400g – obávám se, že budeme mít větší miminko.
Paprsek naděje ale přece jen vysvitl, když mi na předporodním kurzu paní nabídla kontakt na porodní asistentku, která sice u nás v porodnici pracuje – ale lze se s ní dohodnout, že přijede k porodu i mimo svojí pracovní dobu a prostě si službu prohodí s někým jiným. Bylo mi řečeno, že je moc příjemná a citlivá – takže můj člověk. :o)
Příště na ní dostanu kontakt a sejdeme se, abychom vše probrali osobně.
Mějte krásný a pohodový týden.
Zuzka
Zuzana se v 21. týdnu těhotenství. Co se děje s jejím tělem?