Ten klídek a pohoda asi fakt nejde naplánovat… Nemohla jsem usnout a přemýšlela, jestli bude všechno v pořádku. Nejradši bych výsledky zítřejší kontroly věděla hned. Pak jsem nějak usnula, ale pořád se budila a nemohla znovu zabrat.
Od půl páté už jsem nespala, nešlo to. Nejradši bych posunula hodiny, abychom už konečně jeli. Čas se dovlekl do odjezdu. Už jsem nechtěla nad ničím přemýšlet.
U doktorky jsme byli o čtvrt hodiny dřív. A hodinu čekali. Konečně do ordinace! Mile mne překvapilo, že si nemusím sundávat kalhoty. Jen vyhrnout tričko. Paní doktorka kontrolovala na miminku úplně všechno. Vzala to od obvodu hlavičky, pak délku dlouhých kostí, končetiny, prstíky a všechny orgány. Vše prý vypadá v pořádku, takže na 98 % nebudeme mít vývojové vady. Jen ještě potřebuje vidět miminko ze strany, aby viděla obličej a páteř z profilu.
Nechtělo se otočit, tak nás poslala ven, že se mám projít a dát si něco sladkého. Dala jsem si banán, vrátili jsme se tak za deset minut a další půlhodinu čekali. Ani mi to nevadilo, byla jsem vděčná paní doktorce, že vše bere pečlivě. Jen manžel spěchal do práce. Ale měli jsme ještě slíbeno, že se dozvíme pohlaví, tak se těšil a čekali jsme.
Před námi bylo víc takových maminek, které se vracely do ordinace a zase se šly projít. Jedna se dokonce vracela potřetí. My byli hotovi napodruhé. 🙂 Mimčo se malinko otočilo a paní doktorka byla spokojená. Prý už teď má zkontrolované všechno a všechno vypadá v pořádku.
Hodně se mi ulevilo a nejsilnější teď byla zvědavost, co tedy čekáme. Paní doktorka se už s námi loučila, zapomněla na to. 🙂 Připomenula jsem se a usmála se. Přiložila ultrazvuk a chvilku s ním pojížděla po bříšku. „Je to jasné“, řekla. „Pytlík, pindík…“
Byla jsem v šoku. Celou dobu jsem si byla jistá holčičkou. Jak se zachází s chlapečkama? Zvládnu to? Umím hrát jen holčičí hry. 🙂 Samozřejmě jsem byla šťastná za zdravé miminko. Jen na mne dolehly obavy, jestli zvládnu vychovat chlapa.