2016

GÁBINA ZDRAVÍ Z BELGIE Ještě se vrátím o pár týdnů zpět. Po nějakém čase jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o novinku – čekáme třetí mimčo. Tedy – zase až taková novinka to není, jsem téměř ve třicátém týdnu těhotenství. Hned se mi dostalo reakce, že budu zase tedy přispívat na Babyweb. Pravidelně určitě ne… nazvala bych to spíš občasník. Když se stane něco, co by stálo za zmínku nebo ucítím „přemíru inspirace“, podělím se.

A teď, když se ohlížím zpět, na proběhlé Vánoce… možná se stalo něco, co by stálo za krátký článek. Netýká se to tedy mého těhotenství, spíš mě, Michela, naší rodiny. Vánoce jsme trávili tradičně u našich v Čechách. Michel už se mě před pár týdny zeptal, jestli bych nemohla poprosit mé rodiče, aby pohlídali dva dny po Vánocích kluky, že by rád zamluvil nějaký pobyt jen pro nás dva. Mamka souhlasila, byla ráda, že si užije kluky a my vyrazili na naše rande.

Věděla jsem jen, že si mám zabalit něco pěkného na sebe (haló, jsem těhotná, tudíž trošku omezená, co se týče mého outfitu), protože půjdeme na večeři a také, že zůstaneme přes noc. To už pro mě byl super dárek, nakrmit mě a nechat vyspat! Nevěděla jsem kam jedeme, ale prokoukla jsem Michela již v autě. Bylo mi jasné, že zamluví hotel buďto v Praze nebo v Německu. Po usednutí do auta jsem se zeptala, jestli trefí, vzhledem k tomu, že nemáme v navigaci mapy ČR. Vypadlo z něj tedy, že jedeme do Německa (mám ho prostě přečteného). Vyrazili jsme do Drážďan.

Zatímco ostatní tam jezdili na nákupy a vánoční trhy před Vánocemi, my se tam spolu vydali na druhý svátek vánoční, kdy bylo všude zavřeno. Michel zamluvil krásný hotel v centru. S wellness. „Možná můžeme na chvilku do vířivky,“ navrhl Michel. „Ehm… kromě toho, že nemám plavky, jsem tak trošku těhotná… takže nemůžu…“ „Tak třeba masáž?“ nevzdával Michel představu o wellness. „Leda tak těhotenskou..“ „Ale vždyť u masáže jenom ležíš…“, oponoval. „No právě, ležíš. Na břiše!“ To už jsem se musela smát, ono mu to vážně nedocvaklo. Z wellness tedy nebylo nic.

Ubytovali jsme se a hned vyrazili ven na oběd. Po takové době sami… a stejně rozebíráme děti. Jak typické. Potom jsme se šli projít, ale bylo sychravo, takže jsme zalezli do kavárny. Upíjela jsem obrovské latté, k tomu do sebe cpala mrkvový dort… jen tak jsme pozorovali lidi kolem sebe a povídali si. A bylo to super. Někdy si připadám, že jsem se fakt zasekla někdy ve dvaceti a pořád se tak cítím. Dostali jsme se k tomu, že jsme v Drážďanech trávili přesně stejný povánoční víkend, jen v jiném hotelu. Jako bezdětný pár. 🙂 Pár let na to jsme tu zase, jen o „tři závazky“ navíc.

Nakonec jsme se rozhodli, že se vrátíme na hotel a budeme trošku lenošit, než bude čas večeře. Kdy se nám tohle zase poštěstí? Ještě jsem vtipkovala, že tři děti už nám nikdo nepohlídá. 🙂 Na hotelovém pokoji jsem ze sebe sundala kabát a než jsem stačila skočit na postel (skočila bych tak jako ve filmu, kdy vám je šestnáct a jste poprvé v luxusním hotelu! Jen to břicho mi trošku překáželo), Michel mě zarazil a jen jsem slyšela, že je ještě další důvod, proč mě sem chtěl vzít (nejen nakrmit a nechat vyspat)… a tenhle okamžik si v hlavě přehrávám opravdu nějak zpomaleně… vidím Michela, že si kleká na koleno, v ruce otevřenou krabičku s prstýnkem a říká: „Will you marry me?“ No jasně, že jo!

Přišlo mi, že jsem se v ten okamžik znova zamilovala do někoho, koho už miluju hrozně dlouho. I teď, při psaní tohoto článku se usmívám… Jsem zasnoubená. Vystřihla bych takový ten radostný taneček, kdybych si nepřipadala trošku jako velryba. Ale šťastná velryba! Že velikost prstýnku Michel neodhadl, mi bylo jasné okamžitě. O kousek menší… asi tak o 4 velikosti. Ale i to k němu patří. 🙂 Zbytek pobytu už bych si, s dovolením, nechala pro sebe. Bylo to hezké, romantické a možná ještě o to lepší, že to trvalo pár let a teď to budeme sdílet i s našima dětma.

O pár dní později, to už jsme byli v Belgii, jsem nechala krabičku s prstýnkem v koupelně. Musíme stejně skočit do klenotnictví, aby ho zvětšili. Najednou ke mě přilítl Toby, v ruce krabičku, na tváři obrovský úsměv: „Vy se budete brát???“ Byla jsem samým překvapením v šoku. Netušila jsem, že ví… že ví, co to je svatba, co znamená prstýnek v krabičce… Kývla jsem, řekla jsem mu, že se budeme brát a že uděláme velkou párty, kde budeme všichni dohromady. Usmíval se. Pro jistotu jěště běžel k Michelovi, ověřit si tu samou informaci. 🙂

Nevím, co to s rokem 2016 bylo, ale kolem mě se rozpadlo hrozně hodně dlouhodobých vztahů. Rozešli se lidi, u kterých jsem si byla téměř jistá, že spolu zestárnou. Týkalo se to mých přátel i rodiny. A možná jsem se cítila trošičku provinile, že pro nás to byl šťastný rok. Samé pozitivní věci. Nové těhotenství a nakonec i zasnoubení. Tudíž pro nás si ani nemohu přát, aby byl ten následující rok 2017 lepší… pokud bude takový jako ten předchozí, budu jen ráda. A pro ty, pro které zase tak dobrý nebyl, ať je tedy jenom a jenom lepší!

Mějte se hezky, Gábina