15. týden nového života

Začátkem svého 15. týdne jsem oznámila svému zaměstnavateli tu šťastnou (tedy jak pro koho :o) novinu. Vzal to moc hezky, pogratuloval mi (hned několikrát) a začal nahlas plánovat, jak dlouho ještě budu moct pracovat. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Být každý den za volantem (jsem obchoďák) už mě hodně unavuje.

Holky, do kterého týdne jste pracovaly, vy? Moc by mě to zajímalo.

Tak ale pryč od práce…

Poslední dva týdny se necítím vůbec jako těhotná. Na to abych cítila pohyby našeho červíčka, je ještě brzy, není mi vůbec špatně, bříško mám jako bych snědla velký oběd, prsa už taky nijak nebolí. Jen můj spánkový režim je pořád trochu náročný. Dřív jsem byla noční pták a teď jsem ráda, když vydržím do desíti hodin a usínám do pěti minut. :o)

To všechno mě přivedlo k tomu, že bych našeho červíka moc ráda viděla a ujistila se, že je všechno v pořádku. Přítel byl myšlenkou, že se může „juknout“ na naše dítko dřív, jak koncem března taky nadšený a tak nebylo, co řešit. Objednali jsme se na sono. No, a aby té radosti nebylo málo, tak jsme se zeptali babičky (mojí mamči), jestli se chce jet seznámit. Nedávno se totiž zmínila, že za „jejích dob“ nebylo žádné sono, žádné obrázky nenarozených miminek natož pak video. Což mě dost překvapuje, protože poslední těhotenství měla před 25 lety a to mi nepřijde zase tak dávno.

Každopádně z té myšlenky byla dojatá.

Jeden podvečer jsme všichni naklusali na kliniku na domluvenou schůzku. Nastávající tatínek a bábi se usadili do pohodlné pohovky před velkou obrazovku a show s naším červíčkem v hlavní roli mohla začít. :o) Přišlo mi to celé dost vtipné – chyběl jim jen popcorn a velký kelímek něčeho studeného.

Paní doktorka byla moc příjemná a trpělivá – tak moc nám chtěla vyjít vstříc a ukázat nám naše mimi v celé kráse, ale náš červík se rozhodl, že nám ukáže záda – a to doslova. :o) (Páteř má teda opravdu hezkou, to se musí nechat.) Klidně si tam ležel na boku, zády k nám – ukázal nám aspoň pravou ručku se všemi prstíky a po pár minutách se rozhodl protáhnout si nožku. Bylo to hrozně srandovní, roztomilé a úžasné. Paní doktorka se ale nevzdávala – rozhodla se, že nám pořídí aspoň trochu ucházející obrázek a tak mi jezdila po břichu a hledala nějaký vhodný úhel, při kterém by se jí podařilo zachytit obličejík. Červík si s námi ale hrál na schovku za placentou – v jedné vteřině ovšem vykoukl a paní doktorka ho stihla blejsknout a tak moje máma odcházela spokojeně se svou trofejí v ruce. :o)

No a my se už teď těším na další scan :o)

Zuzka právě prožívá 15. týden těhotenství. Jak roste její miminko v bříšku a co se děje s ní?