Zase v tom – 1. trimestr (říjen-prosinec 2016)

V první řadě bych se vám chtěla představit. Jmenuji se Anna, bydlím v Praze a je mi 33 let. S manželem jsme spolu přes deset let, z toho pět a půl roku manželé. Máme syna Sebastiana (1,5 roku). Hodně lidí se nás ptá, proč jsme s dítětem tak dlouho otáleli. Důvodem byla naše cestovatelská vášeň, za ty roky jsme procestovali nespočet zemí, brali jsme se dokonce na Havaji. Na dítě jsme se ale cítili stále moc mladí a trošku sobečtí. Když přišla ta správná chvíle, zrovna jsme trénovali na náš první maraton, milujeme totiž běh. Ale taky fitness, in-line, horské túry… Bez pohybu si život nedokážeme představit. A není to kvůli tomu, že bychom řešili postavu, prostě nás to baví a psychicky naplňuje.

S prvním těhotenstvím se musel maratonský sen odložit, ale běhání jsem se vzdát nechtěla, do sedmého měsíce jste mě mohli potkávat na závodech, do porodu ve fitku. V osmém měsíci jsem svižným krokem vyšla na Lysou horu, v devátém jsme si udělali výlet k Pravčické bráně v Českém Švýcarsku. Den před porodem jsme si s manželem dali kruhový trénink v posilovně.

A porod? Trval čtyři hodiny, nejen, že mě nemuseli nastřihávat, ale neměla jsem sebemenší zranění. A když nám odvezli mimčo ze sálu, seskočila jsem z křesla a sama se šla osprchovat. Ačkoliv jsem přibrala osmnáct kilo, okamžitě byly pryč. Velmi rychle jsem se vrátila zpátky do formy a už osm měsíců po porodu si splnila sen a zaběhla svůj první maraton. Jsem přesvědčená, že vše bylo kvůli tomu, že jsem zůstala v těhotenství aktivní. A taky dost optimistická, za což, kromě své povahy vděčím hlavně endorfinům. Po celou dobu jsem si na nic nestěžovala, na kila, otoky, bolesti zad, špatné dýchání… A to jsem rodila 3. září, kdy během léta bylo i několik dní přes 35 stupňů! Stále jsem měla dobrou náladu a nic nebyl problém.

Zdroj: archiv blogerky

Hodně lidí mě pro mé aktivní těhotenství odsuzovalo, a proto jsem už v prvním trimestru založila blog Tehuvbehu.cz, vše konzultovala s odborníky, lékaři, fyzioterapeuty, trenéry. A začala šířit osvětu a bořit mýty a předsudky o tom, že když je žena na pohyb zvyklá, ona i miminko jsou v pořádku, a během těhotenství naslouchá svému tělu, nemusí se vzdát aktivního života. A najednou jsem zjistila, že v tom vůbec nejsem sama, že jsou nás desítky, možná stovky takových! Věděla jsem, že až budu znovu těhotná, pokud to půjde, budu zase ta aktivní těhule, co se snaží jít příkladem, motivovat a inspirovat!

2. těhotenství

Člověk si to hezky naplánuje, ale zapomněla jsem počítat se „dvěma proměnnými“, s ročním prckem a nevolnostmi. Ani jedno jsem totiž v prvním těhotenství neměla. A tak přede mnou stálo hned několik výzev navíc.

Zdroj: archiv blogerky

Nevolnosti

Zatímco u prvního těhotenství jsem ani jednou nezvracela, tentokrát jsem si to v prvním trimestru vynahradila! Většinou byly dva dny v pohodě, mohla jsem sportovat, pracovat, starat se o Sebíka, manžela, domácnost, ale další dva až tři dny „stály za to“. A bohužel jsem neměla jen klasické ranní, ale celodenní nevolnosti. A to je teprve něco! K tomu si přičtěte Sebíka. Klasická situace, manžel v práci, hlídání (babička) nedostupné, Sebíkovi rostou zuby, je podrážděný a žádá si pozornost… Jenže vy máte jiné starosti na toaletě.

Vznikaly ale taky úsměvné situace, když jsem se na záchodě zavřela, Sebík běžel za mnou, bušil do dveří a křičel má-ma, má-ma! Když jsem nechala dveře otevřené, tak zas stál vedle mě, ukazoval na mísu a vše komentoval: „Má-ma E-E-E!“ A pořád se snažil splachovat. Nevěděla jsem, jestli brečet smíchy nebo zoufalstvím. Do toho velká únava, citlivá prsa a na konci prvního trimestru i nachlazení, teploty, rýma a kašel.

Čtěte také:

• Nejvhodnější sporty pro těhulky
• Těhotenský kalendář lékařských prohlídek
• Testy pro klidné těhotenství

Sport

I když mi bylo špatně, snažila jsem se hýbat. Pomáhalo mi to na psychiku. Miluji svoji rodinu, práci, ale někdy je prostě potřeba vypnout. Někdo si napustí vanu, jiný přečte knížku nebo jde na masáž. Já si jdu zaběhat. A v prvním trimestru jsem dokonce stihla absolvovat i pět závodů!

Na začátku října, to jsem ještě ani nevěděla, že jsem těhotná, jsme s Oldou absolvovali brněnský závod Vokolo Priglu. Bylo to náročných čtrnáct kilometrů, ale mně se běželo tak dobře, že jsem dokonce předběhla manžela. V polovině října jsem uběhla dalších závodních šestnáct kilometrů, netušíc, že jsem těhotná. Jestli bych běžela, vědět to? Určitě!

Běžela jsem i další závody na konci října, v polovině listopadu a před Vánoci. Pokud neběžíte na kyslíkový dluh a s extrémní tepovou frekvencí, nemusíte se bát, že byste plodu ublížila. A já si každý běh užívám! A když je šťastná maminka, musí být i miminko!

Zdroj: archiv blogerky

Kromě několika cvičení doma a ve fitku, běžeckých tréninků s kočárkem nebo bez něj, jsem vyzkoušela Fitbox. První lekcí jsem uzavřela první trimestr. A ačkoliv všude říkám, že v těhotenství máte dělat jen to, na co jste byla zvyklá předtím, nepouštět se do nových sportů, pokud se cítíte dobře, těhotenství probíhá, jak má, miminko je v pořádku, a hlavně jste v dobré kondici, PROČ NE! Sama nejlíp víte, co si můžete dovolit. Tohle byla skvělá zkušenost! A ještě lepší zjištění, že s mojí fyzičkou to vůbec není špatný!

Anna právě prožívá 20. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Jak to prožívá tatínek

Moc ráda bych vám představila mého manžela Oldu, skvělého tátu a parťáka na běhání a cvičení, nejlepšího kamaráda, člověka, bez kterého si život nedokážu představit. V každém mém článku mu věnuji prostor na to, aby se vyjádřil, jak mé těhotenství aktuálně vnímá a prožívá. Tady je jeho první příspěvek.

„Nejhorší, co může manželka chlapovi udělat, je, když mu začne hlásit ovulaci. Zažil jsem to u našeho prvního dítěte. Anička je velký „plánista“. Nemyslím tím, že plánuje, co budeme dělat příští víkend, ona plánuje, co bude za měsíc, na konci roku, příští léto, za pět let… Taky vám to připomíná Básníky? 😀 Na jednu stranu to není špatný, rádi se zasníme, plánujeme, kam všude bychom chtěli jít, jet. A nejlepší na tom je, když se nám ty sny postupně opravdu plní. Jenže v tomhle případně je to moc.

Když nám to v roce 2015 nevyšlo napoprvé, už byla nervózní, podruhé kupovala nějaké ovulační testy, potřetí jsem musel zrušit sraz s kamarády, protože zrovna byl ČAS! Když to zase nevyšlo, řekl jsem stop, takhle to dál nejde! Navrhl jsem, že bychom mohli zase na nějakou dovolenou, třeba na Filipíny. A že bychom mohli zkusit ten náš vysněný maraton. Uf, upnula se k obojímu. A světe div se, hned další pokus vyšel.

Tentokrát jsem už dopředu hlásil, že pokud uslyším pojmy, jako ovulace, nějaká teplota, výtok a podobný šílenosti, ať nic nečeká. A představte si, vyšlo to napoprvé! Celý trimestr mi jí bylo teda líto, takhle špatně jí se Sébou nebylo. Ale jinak si, stejně asi jako ona, moc neuvědomuju, že čekáme miminko.

Poprvé je to jiné, prožíváte každý den, co se v daném týdnu s tím plodem děje, jestli už cítí pohyby, co musíme koupit… Teď na to není čas, většinu už znáte, výbavu máte. Teď je tu s námi Sebík, ten si žádá pozornost. A my si ho chceme co nejvíc užít, dokud jsme jen tři.“

Zdroj: archiv blogerky

Na co se můžete těšit příště?

Omlouvám se, jestli jsem vás, čtenářky zklamala, asi jste čekaly další klasický těhu-mama text. Nejsem úplně typická těhotná, ale slibuji, že v dalším příspěvku si i vy přijdete na své. Zavzpomínám na Vánoce, první velký ultrazvuk, naťuknu téma pohlaví a jména miminka, prozradím, jestli už se změnil můj šatník, jak o sebe pečuji a jestli se nějak speciálně stravuji. Ale o pohybu to bude zase taky. A nejen o mém! Náš Sebík za mnou totiž nezaostává…