Australské maminky chodí do školy spánku

Také Melissa (32), matka Raphaela (3) a Emmanuela (1), měla co svým novým francouzským kamarádkám v této záležitosti vysvětlovat. Sama je původem z Melbourne, kde se jí narodily obě děti, a pak se odstěhovala s manželem do Francie. Když se tam sejde s novými kamarádkami na kus řeči, tak se dostanou i na děti. A samozřejmě je zajímá, co ta australská „sleep school“, tedy škola spánku, vlastně je.

Specialista až do domu

Když jsou miminku asi tři měsíce, může se i s maminkou přesunout na pár dní do jakéhosi penzionu, v němž specializované poradkyně učí, co dělat, když dítě špatně spí. Tedy jak ho ukládat, zda a kdy ho konejšit a naopak nechat vyplakat, jak napomoct tomu, aby se zafixovaly fáze spaní a bdění.

Tato služba je na lékařský předpis, a tedy se za ni neplatí. Ovšem zájem o ni je obrovský, a tak zkušené maminky nebo ty ženy, jejichž děti neměly problémy se spaním, jako třeba Melissiny synové, se jí zřekly ve prospěch ostatních.

Rodina si také může pozvat domů „spánkovou konzultantku“, která stráví u nich několik nocí, aby zjistila, v čem je problém. Soukromá konzultace je ovšem už dražší, cena se může vyšplhat až k tisícovce australských dolarů (skoro 16 tisíc korun).

Porodit dítě něco stojí

„Ženy rodí většinou v soukromých zařízeních, a tam za to můžou zaplatit 3000 až 5000 australských dolarů,“ říká Melissa. Za císařský řez je to dvojnásobek. Přesto je čím dál víc žen, které si přejí rodit „císařem“, protože se bojí klasického porodu.

Melissa patřila k tomu druhému táboru, u prvního syna si nechala dát epidurál, u druhého už ne. I to se teď v Austrálii rozmáhá mezi ženami, které chtějí ukázat, že se nebojí bolesti, mají odvahu.

Čím dál populárnější je tam i tzv. „calm birth“. Tato metoda učí ženy,  jak udělat z porodu klidnou, pozitivní záležitost. Jednou z oblíbených praktik je i hypnoterapie.  Vše směřuje k tomu, aby byla maminka pozitivně naladěná, aby se nebála, naopak aby ji celková příprava psychicky posílila a fyzicky připravila na porod.

Fandí se kojení

Maminky, které nekojí, se tam cítí méněcenné a občas zažívají, že se na ně okolí dívá kriticky. V Austrálii kojí 90 % žen. Melissa kojila svého staršího syna 13 měsíců, což je tam norma. Kojit se dá prakticky všude.

„Když mu byly čtyři měsíce, tak nepřibíral, jak měl, tak jsem musela přikrmovat umělým mlékem. Brala jsme to jako osobní selhání,“ vzpomíná Melissa. Přechod na normální stravu je pak dosti volný, děti mají možnost si jídelní novinky doslova osahat, nikdo jim nebrání, aby zpočátku jedly rukama.

Už nezažívám pocit špatné matky

V Austrálii chodil její starší syn do jeslí, ale existují tam jen soukromé, na den jí to stálo 150 dolarů (asi 2400 Kč). Do školky chodí děti od pěti let, ty menší tam mohou zůstávat jen dva a půl dne za týden. A tak se rozhodla jako mnohé jiné maminky v Austrálii, kde je statisticky 1,8 dětí na ženu, že zůstane doma.

Mateřská dovolená je tam totiž jen na rok, podle dohody se zaměstnavatelem. Když se přestěhovala do Francie, vnímala jako největší změnu, že v parku a na dětském hřišti se nepotkává s maminkami a dětmi, ale s chůvami a dětmi. Ovšem zase se ve své nové zemi cítí volněji v tom, že na ni nikdo nehledí jako na špatnou matku, když se nestará o děti 24 hodin denně, když si chce někdy od nich odpočinout.

„Jsem moc vděčná rodičům mého manžela, že nám občas sami navrhnou, abychom si udělali od dětí dovolenou, že je to normální a máme na to nárok. A oni nám je ochotně pohlídají,“ říká Melissa.