Antikoncepce? Ano, ale… – rozhovor s gynekologem MUDr. Jiřím Šulcem

První otázka primáře Šulce je proto vždy stejná – jak často má dívka pohlavní styk. „Některé jsou takové frajerky, že mi řeknou, že za jediný měsíc tolikrát,že jim mohu jen závidět. To pak není co řešit,“ usmívá se. Když mu ale dívka řekne, jednou, dvakrát – snaží se jí vysvětlit, že v tom případě je hormonální antikoncepce zbytečná, aby se postaral přítel. Některá to uzná, jiná vyhledá jiného lékaře.

Váš přístup k antikoncepci je trochu neobvyklý. Proč?
Tyto dívky se mi po deseti, patnácti letech objeví v ambulanci a mají často problém s otěhotněním, nebo s nadváhou. Zrovna včera jsem tam měl mladou, devětadvacetiletou ženu, která přiznala, že od čtrnácti let užívala antikoncepci. Nyní je vdaná, chce založit rodinu a vaječníky jí správně nefungují. Proč? Ve svých čtrnácti letech ještě neměla plně rozvinutou hormonální funkci, ovulaci, a ještě ji celých patnáct let blokovala.

Antikoncepcí?
Jedním z důvodů může být i dlouhodobé užívání antikoncepce. Tím, že pracuji jak v nemocnici, tak na ambulanci, přicházím do kontaktu s oběma skupinami žen. Jak s těmi, které požadují antikoncepci v ranném věku a je to zcela pochopitelné a zodpovědné, tak bohužel i s těmi nešťastnicemi, které se potýkají s jejími negativními následky. Obecně lze říci, že čím jsou vaječníky starší a čím déle byla antikoncepce užívána, tím delší může být zpětná hormonální reakce. Musíme vlastně působit proti dlouhodobému útlumu. Tak, abychom vaječníky rozpohybovali a vajíčka se opět začala tvořit. Souvisí to jistě s výběrem vhodného typu antikoncepce v příslušném věku pacientky i s ohledem na jiné, zase příznivé účinky antikoncepčních preparátů. Jako například léčbu akne.

Podaří se to vždy?
Bohužel jak kdy. Pak zbývá poslední šance IVF /umělé oplodnění/ .

Takže antikoncepci ano nebo ne?
Svým pacientkám říkám – když chcete hormonální antikoncepci, což je samozřejmě zodpovědný přístup, než řešit případné následky interrupcí, tak ji berte deset měsíců v roce a pak na dva měsíce vysaďte. Aby si organismus na chvíli odpočinul a mohl „normálně“ fungovat. Tím si snížíte pravděpodobnost komplikací. Je to můj osobní názor a zkušenost,týká se to samozřejmě mladých děvčat, která ještě nemají děti.

Akceptují to?
Některé ano, jiné ne.

Proč?
Tlak farmaceutických firem, které vám zaručují, že tyto prášky můžete brát klidně dvacet let, je velký. A navíc, dívám-li se na to jako ambulantní gynekolog, jste pro mne nejlepší pacientka. Na nákladech mě nic nestojíte, antikoncepci si plně hradíte, já vás vidím dvakrát za rok, vše vykážu na pojišťovnu, tak to klidně baštěte. A až přijdete za patnáct let, že nemůžete otěhotnět, jen vám doporučím – běžte do nemocnice, oni vám poradí. A dál se tím nemusím zabývat. Když se na to dívám ale i jako doktor z nemocnice, vidím to jinak.

Co můžete poradit?
Když si žena třeba v pětadvaceti řekne, že v dohledné době bude chtít založit rodinu,vím že to jsou ideální modely, ale není jich zase tak málo, tak bych doporučil pilulky kompletně vysadit a užívat jiné formy antikoncepce.Tělo dostane čas se na těhotensví připravit a případně můžeme provést potřebná vyšetření.Žena nebude stressována časem, kdy se nedaří otěhotnět. Není záruka,že ihned po vysazení dlouhodobě užívané antikoncepce dojde k početí.

Neplodných párů sice přibývá, ale zároveň jsme svědky porodního boomu. To je trochu paradox.
I když ještě před pár lety jsme byli svědky propadu porodů, pouze teorii silných a slabých ročníků odmítám. Jestli jsme se v něčem po revoluci přiblížili západu, nejblíže a nejrychleji, tak to byla porodnost.

Čím si to vysvětlujete?
Když lidé před revolucí měli možnost cestovat po západní Evropě, mohli vidět – první dítě někdy kolem osmadvaceti, druhé ve třiceti, pětatřiceti, nebo žádné. Proč? Každý si nejdříve snažil vybudovat kariéru, zabezpečit se ekonomicky, užít si cestování bez závazků. U nás, když jsem před 30ti lety začínal, nebyly vůbec žádnou výjimkou osmnáctileté, dvacetileté rodičky. V extrémních případech patnáct, šestnáct.Dnes mají ženy první dítě tak zhruba v osmadvaceti. A to je přesně těch deset let od revoluce, kdy jsme hovořili o díře v porodnosti. To samozřejmě souvisí i s naším sociálním a politickým vývojem. Najednou je zde možnost cestování, vzdělávání v zahraničí, větší seberealizace a dítě je komplikace.