Komplikuje diagnóza po internetu léčbu?

Na rizika spojená s tímto „nešvarem“ upozorňuje nová studie, za níž stojí American Academy of Paediatric. Internet je skvělý pomocník a pro mnoho rodičů je prvním zdrojem informací, když dítě onemocní.

Jenže spoléhat při vysvětlení příznaků nemoci jen na to, co nám během chvilky nabídne internetový vyhledávač, není určitě rozumné. Nevědomky můžete klidně dítě nakonec ohrozit.

Nesprávná rozhodnutí a narušená důvěra v lékaře

Získané nesprávné informace, hlavně ty neodborné, mohou vést ke špatným rozhodnutím ze strany rodičů. Může dojít k narušení důvěry mezi rodiči a ošetřujícím lékařem dětí.

„Internet je mocný informační nástroj, ale nemá rozum a neumí přemýšlet.  Pouhé zadání jednotlivých příznaků do vyhledávače opravdu nemusí odrážet skutečnou lékařskou situaci.

Tyto diagnostiky generované počítačem mohou pacienty nebo rodiče mylně navést na diagnózu a ti pak pochybují o schopnostech svých lékařů a vyžadují druhé stanovisko nebo trvají na dalších zbytečných vyšetřeních svého dítěte, čímž zpomalí léčbu,“ upozornila na nedokonalosti diagnózy po internetu pediatrička Ruth Milanaiková která působí na Hofstra Northwell School of Medicine v New Yorku.

Její zkušenosti potvrdila i výše zmíněná studie. Podle ní informace na internetu mohou ovlivnit důvěru rodičů ve správnou diagnózu lékaře a mohou vést ke zpoždění léčby.

Pokus s vyrážkou

Do výzkumu se zapojilo 1 374 rodičů, kteří dosáhli průměrného věku 34 let a měli alespoň jedno dítě mladší 18 let. Všem účastníkům studie byly předloženy informace o dítěti, které má vyrážku a zhoršující se horečku po dobu 3 dnů, přičemž příznaky onemocnění neustupují. Poté byli rozdělení do tří skupin.

1. skupina výzkumu

V první skupině účastníci obdrželi obrazovky s informacemi z internetu. Ty popisovaly příznaky spálové angíny, infekčního onemocnění projevující se vyrážkou a také bolestmi v krku spolu s horečkou. Nemoc není většinou závažná a lze ji zvládnout pomocí antibiotik. Pokud ale není léčena, může vyvinout do revmatické horečky a v některých případech způsobit poškození srdce.

2. skupina výzkumu

Druhá skupina účastníků dostala internetové informace, které obsahovaly vybrané příznaky Kawasakiho choroby, akutně vznikající horečnatého onemocnění, při kterém dochází k zánětu stěny malých a středně velkých tepen. Velice často bývají postiženy koronárních tepny, což jsou tepny, vyživující srdce.

Nemoc je závažnější a také vzácnější než spálová angína, ale příznaky má dost podobné – horečka, bolest v krku a vyrážka. Pokud se nemoc diagnostikuje, je zapotřebí rychlé léčby protizánětlivými léky. Jinak může dojít k velmi závažnému postižení srdce, které může mít fatální následky končící smrtí.

3. skupina výzkumu

Kontrolní skupina neobdržela žádné informace z internetu.

Výsledky studie

Všem účastníkům bylo nakonec sděleno, že lékař dítěti  diagnostikoval spálovou angínu. Oproti kontrolní skupině, kde lékaři důvěřovalo 81 % rodičů, důvěřovalo názoru lékaře v první skupině (informace o spálové angíně) 90, 5 % rodičů. Ale 21,4 % rodičů by si vyžádalo ještě konzultaci s dalším lékařem (v kontrolní skupině to bylo 42 %.

Ve skupině, která obdržela informace o Kawasakiho chorobě, věřilo názoru lékaře 61,3 % rodičů a 64,2 si vyžádalo další konzultaci s jiným lékařem.

Podle Milanaikové tyto výsledky studie znamenají, že by rodiče měli řešit své obavy ohledně zdraví svých dětí v první řadě s ošetřujícím lékařem. A informace, které získají přes internet, by měli vždy raději ověřit právě u odborníků.

Čtěte také:

• Posilování imunity dětí přírodní cestou
• Vše, co nevíte o užívání léků
• Homeopatická domácí lékárnička

Zkušenosti českých maminek

Tereza 33 let, 2 děti

„Když byly děti malé, googlila jsem docela často, hlavně když nastala nějaká nemoc o víkendu nebo mimo pracovní dobu naší pediatričky. Postupem času se už ale člověk naučil řešit dětské nemoci po svém, zjistil, co dítěti vyhovuje, co ne, co mu zabírá a co nezabírá, co vyžaduje konzultaci s doktorkou a co zvládneme sami.

U každého dítěte je to jiný, proto člověk i ty rady z netu musí brát s rezervou. Navíc musím říct, že máme skvělou pediatričku, která mi dala vždycky správnou diagnózu, dobře poradí a případně, když je třeba, rovnou pošle na vyšetření k odborníkovi.

Nikdy se na mě netvářila, že jsem přecitlivělá nebo přechytralá, když jsem se jí ptala, jestli by to nemohlo být to nebo ono, spíš mě uklidnila, proč si myslí, že to je něco jiného (např. když jsem se bála klíšťové encefalitidy, protože to úplně odpovídalo příznakům).“

Andrea, 30 let, 1 dítě

„Tak naše pediatrička je na zblblé matky z internetu docela už alergická. Jednou se mi svěřila, že nejhorší jsou ty, co dají na rady nějakých anonymních matek v diskuzích. A jejich názorům tak věří, že se s ní v ordinaci zbytečně dohadují a zbytečně třeba komplikují doporučenou léčbu.

Já už se taky několikrát přesvědčila, že jsem se díky internetu nechala zbytečně vyděsit. Takže raději zavolám a nechám si od doktorky poradit přímo.“

Iveta, 36 let, 1 dítě

„Od narození syna, kterému je dneska šest let, beru možnost využít Google, kde se objevují rady ostatních, jako takovou záchrannou brzdu, když se něco děje, přepadnou mě obavy a není, komu volat, což bývá většinou pozdě v noci.

Zatímco dřív jsem každou informaci brala jako určující a na konci diskuze měla v hlavě zmatek a ještě větší strach, dneska už se řídím hlavně tím, jak na mě působí člověk, který se k danému tématu vyjadřuje. Snažím se také více vyhledávat na stránkách, kde na otázky odpovídají lékaři nebo odborníci.

Zjistila jsem totiž, že hodně maminek nejenže zbytečně plaší, ale ještě vytvářejí teorie, že když se jejich dítěti dělo něco hrozného, musí se to rozhodně teď týkat i toho vašeho. Naše dětská doktorka má klidnou povahu. Působí na mě, že už si za svoji praxi vyslechla od maminek hodně, proto i se mnou je trpělivá, ale v vzápětí mi vysvětlí, proč se z lékařského pohledu nezakládá na pravdě.“

Katka 34 let, 2 děti

„Naštěstí jsem zatím takhle moc věcí řešit nemusela. Tím, že mám rodiče zdravotníky a ještě víceméně z příbuzného oboru, tak se ptám nejdřív jich, až pak se případně mrknu na net – ale obvykle jsem tam hledala jen doplňující informace, třeba babské rady na kašel, rýmu atd.

S urgentními věcmi jsem volala rovnou naší pediatričce a nechala si poradit po telefonu. Na internet mě v tomhle moc neužije, na můj vkus je tam informací až příliš a spíš dokážou vyděsit, než aby pomohly… spíš se fakt snažím radit s živými lidmi.“

Kamila, 35 let, 1 dítě

„Já v takových situacích googlím, ale ne proto, že bych chtěla být chytrá, ale protože jsem nedočkavá a chci mít aspoň tucha, co tomu prckovi je, než nám to poví doktorka. Pak se před ní třeba zmíním, co jsem našla, pro porovnání s tím, co říká ona, a ráda si poslechnu její názor. A většinou jí to nevadí, protože já ji nic nevnucuji a nedělám chytrou a její názor respektuji.“

Hanka 38 let, 2 děti

„S prvním dítětem jsem googlovala každý pupínek, četla sáhodlouhé diskuze maminek, stanovovala jsem možné diagnózy a pak volala doktorce, že máme nejspíš to a to a co máme dělat. Naše lékařka mi říkala, ať v zájmu zachování svého duševního zdraví na internet nekoukám, a ať raději rovnou zavolám, nebo přijdu.

Dost mě to zklidnilo, to je fakt. No a s druhým synem už se samozřejmě nestresuji vůbec. Většinu neduhů zmákneme bez internetu i bez návštěvy lékaře. A když už mě něco znepokojí, jdeme rovnou k doktorce. Žádné googlování.“